Vatikán. Prezident České republiky, pan Miloš Zeman s chotí a doprovodem, dnes vykonal svou první oficiální návštěvu u Svatého stolce. V prezidentské delegaci byl také náměstek ministra zahraničních věcí, prof. Petr Drulák. Dopolední papežská audience se konala v knihovně Apoštolského paláce. Po zhruba půlhodinovém rozhovoru s papežem Františkem přijal hlavu státu arcibiskup Paul Richard Gallagher, sekretář pro vztahy se státy.
V tiskovém sdělení Svatého stolce se připomíná, že dnešní rozhovor prezidenta Zemana s papežem Františkem se nesl v „srdečné atmosféře a konal se u příležitosti 25. výročí obnovení diplomatických vztahů mezi Svatým stolcem a tehdejší Česko-Slovenskou federativní republikou (19. dubna 1990).“ Byla konstatována „společná vůle posílit dobré vzájemné vztahy a dokončit jednání týkající se uzavření bilaterální smlouvy. Bylo vyjádřeno přání dále rozvinout spolupráci mezi církví a státem v oblastech společného zájmu, zejména na kulturním, výchovném a sociálním poli ku prospěchu celého národa.“ Dalším obsahem konverzace byl „mezinárodní kontext, zvláštní pozornost byla věnována situaci křesťanů a jiných menšin na Blízkém východě,“ končí vatikánské tiskové sdělení.
Prezidenta Miloše Zemana doprovázeli také zástupci katolické církve: český primas, pražský arcibiskup, kardinál Dominik Duka a moravský metropolita, olomoucký arcibiskup Jan Graubner.
V rámci jednodenní návštěvy Vatikánu zavítal prezidentský pár do české Papežské koleje Nepomucenum, kde poobědval. Přítomni byli, kromě zmíněných biskupů, strahovský opat Michael Josef Pojezdný, rektor papežské koleje Nepomucenum Petr Šikula, generální představená sester boromejek Bohuslava Kubačáková, a dále řeholní sestry, čeští kněží a seminaristé žijící v Římě. Z Vatikánu přijali pozvání sekretář pro vztahy se státy, arcibiskup Paul Gallagher, prefekt papežského domu, arcibiskup Georg Gänswein a bývalý nuncius v České republice, kardinál Giovanni Coppa.
Odpoledne se v kapli Nepomucena uskutečnilo setkání s vedením a obyvateli koleje, dětmi a rodiči z České školy Řím. Osvěžující atmosféru vytvořil třicetičlenný sbor studentů velehradského gymnázia, který přicestoval prezidentským speciálem, a přednesl zde několik skladeb. Někteří ze studentů se setkali přímo s papežem Františkem. Potom následoval krátký brífink pro novináře během něhož Miloš Zeman uvedl:
“Každá návštěva má přinést konkrétní výsledky, a nikoli výsledky typu: „To jsem rád, že se vidíme“. Chtěl bych vás proto informovat o konkrétních výsledcích své návštěvy, ať už probíhaly na základě diskuse se Svatým otcem, nebo s mons. Gallagherem. První výsledek je to, že Svatý otec přijal pozvání na Velehrad, a protože přijetí takových pozvání bývá někdy pouze diplomatickou zdvořilostí, slíbil, že se tak stane v blízké budoucnosti. Diskutovali jsme o struktuře této návštěvy. Nabídl jsem Svatému otci dvě varianty – buď pastorační cesta, anebo setkání s patriarchy ortodoxních církví v rámci ekumeny. Svatý otec se rozhodl pro druhou variantu, a já jsem proto požádal pana kardinála Duku, který mě doprovází, aby v tomto smyslu zaslal pozvání oněm patriarchům a aby se uskutečnila i tato ekumenická schůzka na Velehradě.
Druhým výsledkem byl, řekl bych, podstatný pokrok při přípravě smlouvy mezi Svatým stolcem a Českou republikou. Tento pokrok spočívá v tom, že Svatý otec akceptoval návrh, který připravilo ministerstvo zahraničí a který spočívá v tom, že katolická církev bude rozšiřovat svoji působnost jak v oblasti sociálních, tak kulturních, zdravotních, edukačních a dalších služeb, včetně ochrany kulturních památek. Myslím, že právě toto je cesta, kterou bychom se měli vydat v situaci, kdy velká část veřejnosti je nespokojena s konkrétním řešením problému církevních restitucí. Nikdo nežádá od katolické církve, aby rozdala svůj majetek chudým a zůstala sama chudá, tedy bez majetku, ale myslím si, že je oprávněný požadavek, aby v duchu samotné filosofie katolické církve tato církev sloužila svým bližním. Jsem velmi rád, že papež požehnal dvěma základním kamenům hospiců, které budou v Hradci Králové a poblíž Brna – v Újezdě u Brna – a jsem velmi rád, že souhlasil s názorem, že církev by se měla daleko více otevřít veřejnosti a nezůstat uzamčena ve svých kostelech nebo ve svých klášterech. Myslím si, že tyto dva výsledky jsou zásadní.
Jsem samozřejmě rád, že k nervozitě protokolistů trvala moje diskuse s papežem poněkud delší dobu a pokládám to za jeden z nejzajímavějších zážitků svého života. Především byla zajímavá v tom, že papež se mě zeptal, v čem vidím základní příčinu poklesu prestiže katolické církve. Odpověděl jsem, že tu základní příčinu vidím právě v otázce sporu o majetek, kdy církev uhnula od svého základního poslání a někdy to vypadalo, že se stává spíše realitním makléřem, dealerem, nebo investičním bankéřem, než tím, kdo má sloužit Bohu a věřícím, ale i nevěřícím. Jsem rád, že jsem mohl Svatého otce o této skutečnosti informovat. Řekl jsem mu také, že někteří bývalí funkcionáři církve katolické tvrdí, že já katolickou církev úkoluji, například v oblasti výstavby hospiců a podobně, zatímco já se snažím této církvi pouze připomenout její vlastní poslání. A na závěr – jsem velmi rád, že mě na této misi, jako moji hosté, doprovázeli jak kardinál Duka, tak arcibiskup Graubner, opat Pojezdný a generální představená řádu boromejek, které mě opatrovaly, když jsem měl rozbité koleno, čili byl to tým, který mluvil jedním hlasem a snažil se o totéž.“
Řekl prezident České republiky o své návštěvě u papeže Františka.
Olomoucký arcibiskup Jan Graubner, který zprostředkoval účast sboru velehradských studentů na této státní návštěvě u Svatého otce, Vatikánskému rozhlasu řekl:
“Sbor studentů Velehradského gymnázia se vydal do Říma v doprovodu pana prezidenta pod heslem: „Když papež nepřijel na Velehrad, tak Velehrad přijede za papežem“. Myslím, že toto spojení bylo dobré, alespoň jak slyším od pana prezidenta po rozhovoru se Svatým otcem. Pan prezident znovu zopakoval Svatému otci pozvání na Velehrad a ten prý přijal, i když samozřejmě zatím není řeč o termínu. Jenom prý Svatý otec řekl, že to nebude trvat dlouho. Co je dlouho, to už ať odpoví jiní.“
Říká arcibiskup Jan Graubner.Vatikán. Tiskový mluvčí Svatého stolce, O. Federico Lombardi, dnes potvrdil zářijovou návštěvu papeže Františka na Kubě. Svatý otec přijal pozvání kubánských státních představitelů a místních biskupů a rozhodl se k zastávce na karibském ostrově cestou do USA. Návštěva na Kubě tak rozšíří dosud plánovaný program apoštolské cesty po Spojených státech amerických, během které papež ve dnech 23.- 27. září zavítá do Washingtonu, New Yorku a Filadelfie.
Itálie. „Rozhodli jsme se přijít, abychom vyslali signál a dali na vědomí, že jsme občané této země a tohoto města. Turínské plátno sbližuje křesťany a muslimy a ve světě, sužovaném rozdělením, vyzývá k bratrství“. V tomto duchu předstoupila skupina muslimských věřících před relikvii pohřebního plátna, která je od neděle vystavena v turínské katedrále. Jak informuje dnešní vydání listu L´Osservatore Romano, mezi návštěvníky byli mimo jiné předseda Italské ligy imámů a kazatelů v mešitách, Mohamed Bahreddine, a mluvčí Interkulturního centra Mekka, Amir Younes. „Je nutné nalézt sílu a společně se postavit proti jakékoli formě násilí a terorismu. Dnes je velice zapotřebí, abychom se vyslovili pro společné soužití“, zdůraznili muslimští představitelé.
Hlavní představitel imámů v Itálii popsal chvíle strávené před relikvií jako „cestu časem a dějinami, na které jsme viděli postavu Ježíše Krista z pohledu křesťanských bratrů“. „Něco se tu dotýká duše“, doplnil mluvčí zmíněného interkulturního centra, „jsme totiž v oblasti náboženství. Takovéto okamžiky spojují lidi a vedou je k pokoji, který dnes tolik potřebujeme, zejména na našich územích, kde se bezdůvodně válčí.“
„Jejich návštěva mne potěšila“, komentuje O. Augusto Negri, ředitel Diecézního centra pro křesťansko-islámský dialog, „Je to známka vůle integrovat se a přijmout náboženské i kulturní rozdíly“.
Egypt. Vraždu 28 etiopských křesťanů v Libyi, kterou dokumentují záběry šířené tzv. Islámským státem, odsoudila také káhirská islámská univerzita Al Azhar. Její vrchní imám, Ahmend Al Tajíb, prohlásil, že „nenávistný zločin, kterého se dopustila teroristická skupina Daesh, odporuje každému náboženství, zákonu a mravům“. Islámská univerzita ve svém prohlášení, publikovaném katolickou agenturou Fides, vyzývá mezinárodní společenství k zásahu proti džihádistické síti, která je globálním nebezpečím a hnací silou blízkovýchodních konfliktů. Vrchní imám univerzity Al Azhar přijal patriarchu etiopské pravoslavné církve při jeho lednové návštěvě Káhiry. Nyní vyjadřuje soustrast jak hlavě této křesťanské církve, tak etiopské vládě a celému národu.
Vatikán. V Turínském dómu byla tuto neděli vystavena známá tamější relikvie pohřebního plátna. Výstav vyhlásil tamější arcibiskup Cesare Nosiglia v souvislosti s 200. výročím narození dona Boska a potrvá až do 24. června. Od roku 2000 je to již třetí výstav. Vstupenka je bezplatná, ale je nutné si ji předem rezervovat prostřednictvím internetových stránek. Svatý Jan Pavel II. řekl o Turínském plátnu, že je „zrcadlem evangelia“ a „provokuje rozum“. Turínský arcibiskup se odvolává právě ke slovům tohoto papeže z roku 1998:
„»Protože se nejedná o věc víry, církev není kompetentní vydávat prohlášení o historických a vědeckých bádáních nad tímto plátnem. Církev vybízí k jeho studiu bez předsudků, které vydávají za samozřejmé výsledky, jež samozřejmé nejsou.« Církev proto v těchto aspektech neklade žádná omezení, ale také je neabsolutizuje, protože pro nás je zajímavé, že toto plátno evidentně odráží evangelia. A namísto četby psaného evangelia, lze evangelium vidět na tomto plátnu. Je to nástroj, který pomáhá vstoupit do velkého tajemství utrpení a smrti Páně a vnímat nezměrnost Jeho lásky. Proto jsou před Turínským plátnem lidé nezřídka dojati. Proto se koná tento výstav, nikoli proto, aby se řeklo „je pravé“ nebo „není pravé“. To je vedlejší.“
Říká turínský arcibiskup Nosiglia v souvislosti se včerejším výstavem této relikvie, kterou navštíví 21. června papež František, jak to včera sám zmínil ve svém poledním vystoupení před mariánskou velikonoční modlitbou Regina caeli na Svatopetrském náměstí.
Vatikán. Velitel Švýcarské gardy Christoph Graf si nemyslí, že by v budoucnu mohli do této elitní jednotky vstoupit ženy, či nositelé jiného než švýcarského občanství. Listu Aargauer Zeitung (30.3.2015) doslova řekl, že se jistě nedožije přísahy první švýcarský gardistky. „Čas pro ženy v gardě dosud nedozrál. Máme pětisetletou tradici, ze které žijeme“, zdůraznil plukovník Graf v rozhovoru. „Totéž platí pro katolickou církev. Kam by to vedlo, kdybychom se podřizovali každému módnímu proudu? Nakonec bychom tu měli biskupky nebo dokonce papežku“, dodal.
Stejně tak do gardy nebude mít přístup nikdo jiný než rodáci ze Švýcarska, podotkl nově jmenovaný velitel. „Služba v gardě zůstává privilegiem Švýcarů, jinak ji můžeme rozpustit“, míní Graf. S novým pontifikátem žádosti o vstup do papežské ochranky rostou, vysvětluje její velitel. Problematičtější je, že „dnešní mládež nemá vztah k církvi a k víře“. A ten pro švýcarského gardistu zůstává nepostradatelný, prohlašuje Christoph Graf pro švýcarský list.
Vatikán. Svatý stolec dnes zveřejnil program jednodenní apoštolské cesty papeže Františka do Sarajeva, která se plánuje na sobotu 6. června. Po oficiálním přijetí na sarajevském letišti v devět hodin ráno papež František navštíví sídlo prezidenta republiky, kde pronese první promluvu, věnovanou státním politickým představitelům. Dopoledne pak bude sloužit mši svatou na sarajevském stadionu Koševo, po níž poobědvá na apoštolské nunciatuře s biskupským sborem Bosny a Hercegoviny. Odpolední program vyplní trojice setkání – na první z nich jsou do sarajevské katedrály zváni kněží, řeholníci, řeholnice a seminaristé. Druhé shromáždění bude mít ekumenický ráz a proběhne v mezinárodním studentském františkánském středisku. A konečně podvečer jednodenní cesty bude patřit mladým lidem, které Svatý otec pozdraví v Diecézním středisku mládeže „Jana Pavla II.“. Před osmou hodinou večer papežský speciál odletí zpět do Říma.
Vatikán. Tiskové středisko Svatého stolce dnes oznámilo, že Svatý otec přijal pozvání státních představitelů a biskupských konferencí tří jihoamerických zemí a ve dnech 6. až 12. července vykoná apoštolskou cestu do Ekvádoru (6.-8.7.), Bolívie (8.-10.7.) a Paraguaye (10.-12.7.). Podrobnější program této cesty bude zveřejněn později, vysvětluje tiskové prohlášení Svatého stolce.
Vatikán. Benedikt XVI. dnes oslavil osmdesáté osmé narozeniny ve svém vatikánském bydlišti, bývalém klauzurním klášteře Mater Ecclesiae, kde žije v ústraní od odchodu z petrovského úřadu. Ke dnešnímu výročí obdržel mnohá blahopřání, která přicházela také prostřednictvím sociálních sítí. A nechyběly ani osobní gratulace od jeho krajanů (foto). Papež František sloužil za svého předchůdce dnešní ranní mši v Domě sv. Marty a emeritnímu papeži popřál těmito slovy:
”Chtěl bych připomenout, že dnes papež Benedikt XVI. slaví narozeniny. Obětuji za něj tuto mši svatou a také vás prosím o modlitbu, aby jej Pán podporoval a dával mu hodně radosti a štěstí.”
Jak ve středečním rozhovoru pro italský deník Il Giornale (15.4.2015), potvrdil Benediktův osobní sekretář arcibiskup Georg Gänswein, emeritní papež je duševně stále svěží, má však potíže s chůzí. Ve své duchovní bdělosti často myslí na smrt a připravuje se na ni. Smrt jako rozhodující setkání s Bohem je častým tématem našich rozhovorů, uvedl německý arcibiskup. Papež František pravidelně přichází za Benediktem XVI. na návštěvu, naposledy v úterý Svatého týdne. Rozmlouvají mezi čtyřma očima a obsah jejich debaty není znám, vysvětlil arcibiskup Gänswein pro italský deník. Dalším dlouholetým průvodcem emeritního papeže je nynější sekretář Ekonomického sekretariátu a někdejší Benediktův druhý osobní sekretář, mons. Alfred Xuereb. Benedikt XVI. tráví své dny v modlitbě, aniž by ztratil svůj laskavý a jemný humor, uvedl pro naše mikrofony.
”Když jej zahlédnu ve Vatikánských zahradách, vždy mne rád pozdraví. Nedávno jsem zaparkoval nedaleko vchodu do kláštera, kde nyní Benedikt žije, a čekal jsem, až půjde kolem. Nechtěl jsem ho rušit v modlitbě růžence a zůstal jsem sedět v autě. Když přišel ke vchodu, zeptal se strážníka, kdo v tom autě sedí, a potom se ke mně obrátil se slovy: “Ale done Alfrede, přece se mne teď nebudete bát!” Je stále stejný, jeho city se nezměnily. Vidím, že také fyzicky je ve formě, je sice křehký, ale není malátný. Jeho oči vyzařují pokoj, skutečně takový pokoj, až to člověka zasáhne. Tentýž pokoj, který doprovázel jeho mimořádnou volbu před dvěma lety.”
Láska k papeži Benediktovi od jeho odchodu z petrovské služby stále roste, míní maltský kněz.
”Mnozí lidé mi říkají, že k Benediktovi pociťují stále větší sympatie a že se za něj více modlí. V den jeho narozenin bych si přál, aby lidé stále více objevovali pravou podobu papeže Benedikta, protože se obávám, že nebyl vždy dobře chápán a že dokonce některé sektory jeho postavu zkreslovaly a překrucovaly. Přál bych si tedy, abychom odhalili nádherné lidství tohoto muže, kontrast mezi jeho nesmírnou pokorou na jedné straně a jeho nezměrnou schopností myslet a předávat nám hluboké myšlenky.”
Říká mons. Alfred Xuereb, někdejší osobní sekretář emeritního papeže, v den Benediktových 88. narozenin.
Vatikán. Tiskové středisko Svatého stolce zveřejnilo, že papež František dnes přijal na osobní audienci emeritního trnavského arcibiskupa Roberta Bezáka. O obsahu rozmluvy nebylo zatím zveřejněno nic bližšího. Slovenský prezident Kiska po včerejší audienci sdělil, že s papežem mluvili také o jeho případu „a o tom, co nás na Slovensku trápí“. Loni v červnu na náměstí sv. Petra bývalý trnavský arcibiskup krátce s papežem mluvil, ale jen v rámci tzv. bacciamano, tedy osobního pozdravu během středeční generální audience.
Vatikán. Papeže Františka dnes navštívil prezident Slovenské republiky, pan Andrej Kiska, s desetičlenným doprovodem. Téměř půlhodinová audience se konala v knihovně Apoštolského paláce. Podnětem k setkání bylo 25. výročí opětovného navázání diplomatických vztahů mezi Svatým stolcem a někdejší Českou a Slovenskou federativní republikou, ke kterému došlo 19. dubna 1990 v návaznosti na návštěvu Jana Pavla II.
Podle tiskového prohlášení Svatého stolce vyjádřily obě strany spokojenost s dobrými bilaterálními vztahy, které zpečeťují uzavřené smlouvy a přínosný dialog mezi církví a státem. Dalším tématem hovoru byla současná mezinárodní situace, zejména na Blízkém východě. Slovenský prezident a papež František se rovněž shodli na tom, že je důležité bránit důstojnost lidské bytosti, uvedl Svatý stolec po dnešní audienci.
Vatikán. U příležitosti 660. výročí korunovace českého a římského krále Karla IV. římským císařem se dnes večer ve Vatikánu konalo vzpomínkové setkání, které uspořádalo velvyslanectví České republiky při Svatém stolci. V kostele Santa Maria della Pietá při Campo Santo Teutonico, tedy hřbitovu německé a vlámské komunity, pronesli modlitbu za Evropu kardinálové Sodano, Vlk a Ravasi. Z českých politických představitelů přicestoval JUDr. Pavel Svoboda, předseda právního výboru Evropského parlamentu.
Korunovační bohoslužbu, při které byl Karel IV. pomazán na císaře, sloužil ve Vatikánské bazilice na Boží hod velikonoční 5. dubna 1355 kard. Pierre Bertrand de Colombier, který tak zastoupil papeže Inocence VI., nuceného setrvat v Avignonu. Při dnešním vzpomínkovém modlitebním shromáždění byly vystaveny kopie trojice korun, jimiž byl Karel IV. za svého života korunován –svatováclavské, císařské a železné lombardské.
Vatikán. Autora letošních meditací k pobožnosti křížové cesty v římském Koloseu inspirovala vůbec první homilie papeže Františka ze zahajovací mše pontifikátu, která odkazuje ke sv. Josefu jako opatrovníku Marie a Ježíše. Na Velký pátek v noci zazní ve Flaviovském amfiteátru meditace emeritního biskupa piemontské Novary, mons. Renata Cortiho. Pro naše mikrofony biskup Corti vysvětluje:
“Klíčovým slovem, které se objevuje ve všech rozjímáních, je opatrovat, uchovávat. Boží láska nás opatruje, a to zejména v ukřižovaném Ježíši, a my na tento dar máme odpovídat tím, že se stáváme opatrovníky lásky vůči člověku. Zvláštní zamyšlení jsme věnoval rodině a zapojil jsem také modlitbu za synodní shromáždění, aby jeho práci doprovázela pravda a milosrdenství. Připomenul jsem závažné dění v naší společnosti, která se ubírá opačným směrem než je zmíněná péče a ochrana. Zlo, kterého se dopouštíme na mladých lidech, chudí, na které zapomínáme, čtyři pilíře míru – pravdu, spravedlnost, svobodu a lásku – na které nás upomenul Jan XXIII. a které stále zanedbáváme. S vyrovnaností otevřeně mluvím o znepokojivých ožehavých tématech – trestu smrti, který je třeba zrušit, mučení, kterému je nutné zamezit, obchodu s lidmi, nelidském jednání vůči nevinným, barbarských vraždách. Zmiňuji se ale rovněž o kladných, nadějných zkušenostech – kupříkladu misionářkách, které navracejí dětské vojáky do důstojného života.“
Jak jste do svých meditací tlumočil násilí a brutalitu, která zabíjí lidi a sytí nenávist ve jménu pokřiveného pohledu na náboženství?
“Osobně mám takovýto duchovní prožitek: složitá a do budoucna temná mezinárodní situace nás vede k tomu, abychom jako křesťané ještě zřetelněji pochopili, že evangelium je pro člověka to nejlepší, protože zásadně vystupuje na jeho obranu, a že setkání s Ježíšem je velké štěstí. Časy jsou tedy hrozné, ale také zářivé. Musíme je hodnotit podle elánu, odvahy a průzračné víry až k mučednictví, kterou prokazují mnozí křesťané v různých částech světa. Tato doba umožňuje nám, Evropanům, abychom se probrali ze spánku a řekli si: Zatímco my neděli promrháme, v Africe lidé chodí desítky kilometrů, aby se dostali na mši. Poučme se od nich.“
Říká biskup Renato Corti, kterého papež František pověřil sestavením textů k letošní velkopáteční křížové cestě v římském Koloseu.
Vatikán. Apoštolská dobročinná pokladna v čele s papežským almužníkem, arcibiskupem Konrádem Krajewskim, na včerejší podvečer zorganizovala zvláštní prohlídku Vatikánských muzeí pro 150 bezdomovců, přistěhovalců a chudých lidí. Tato mimořádná návštěva se uskutečnila bez doprovodu televizích kamer, stejně jako bez přítomnosti běžných turistických návštěvníků, kterým byl vstup do sbírek povolen pouze do 16 hodin. Procházka muzejními prostory vrcholí v Sixtinské kapli, kam za bezdomovci nečekaně přišel papež František, pouze v doprovodu svého komorníka.
“Vítejte. Toto je domov všech lidí a také váš domov. Dveře jsou pro každého neustále otevřené.“
Pozdravil papež přítomné a poděkoval svému almužníkovi za uspořádání návštěvy, která má být pro hosty „malým pohlazením“. „Modlete se za mne. Potřebuji modlitbu lidí jako jste vy“, dodal papež a požehnal návštěvníkům slovy: „Ať vás Pán chrání, pomáhá vám na vaší životní pouti a dává vám pocítit něhu své otcovské lásky“. Svatý otec poté hosty jednotlivě pozdravil a strávil s nimi více než dvacet minut. Netradiční prohlídku Vatikánských muzeí zakončila večeře v místní restauraci.
Ženeva. „Svatý stolec požaduje respektování mezinárodního práva a hranic Ukrajiny,“ prohlásil stálý pozorovatel Svatého stolce při úřadech OSN v Ženevě při zasedání rady pro lidská práva. Arcibiskup Silvano Tomasi. „Svatý stolec – řekl – vítá dosaženou dohodu o zastavení palby, která je zásadní pro dosažení politického řešení výlučně cestou dialogu a vyjednávání. Současně je však naprosto nezbytné, aby všechny strany konfliktu uskutečňovaly společně přijatá rozhodnutí a v tomto kontextu také uznaly úsilí Spojených národů, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a dalších kompetentních organizací, pokud jde o směrnice uskutečňování dohod z Minsku.“ Mons. Tomasi dále vysvětlil, že „Svatý stolec považuje úplné přijetí těchto dohod všemi stranami za předpoklad dalších kroků ke zlepšení humanitární situace a lidských práv v postižených územích,“ především „je třeba učinit přítrž ztrátám na životech, násilí a dalším přečinům. Mělo by v tom být zahrnuto také osvobození všech zajatců a ilegálně vězněných lidí a zaručení přístupu všech legitimních činitelů humanitární pomoci na zmíněná území.“ Vatikánský diplomat dále vyjadřuje znepokojení Svatého stolce nad „sociální nouzí, která tíží obyvatelstvo žijící na postiženém území v důsledku chudoby, hladu, nejistoty a zdravotních rizik, a obává se rovněž o zraněné, uprchlíky a rodiny, které přišli o své drahé. Za této situace – končí mons. Tomasi – Svatý stolec nabízí pomoc prostřednictvím svých institucí, žádá charitativní organizace katolické církve, aby zintensivnili a koordinovali svá úsilí v dodávkách pomoci obyvatelům Ukrajiny a vyjadřuje důvěru v solidaritu mezinárodního společenství.“
Vatikán. Mladí lidé, nemocní a vězni, ale také vystoupení v chrámu valdenské evangelické církve a setkání s příbuznými rodu Bergogliů – to jsou některé etapy dvoudenní pastorační cesty papeže Františka do Turína. Návštěva krajského města severoitalského kraje Piemont se uskuteční ve dnech 21.- 22. června u příležitosti výstavu Turínského plátna (19.4. -24.6.2015) a v rámci jubilejního roku sv. Jana Boska, od jehož narození v srpnu uplyne 200 let. Program papežovy návštěvy a čtvrtého výstavu Turínského plátna v tomto tisíciletí přiblížil na dnešním brífinku v Tiskovém středisku Svatého stolce turínský arcibiskup Cesare Nosiglia.
Jak zdůraznil, letošní výstav relikvie Umučení Páně je poděkováním za “světce mladých lidí”, dona Boska, a službu salesiánské rodiny v Turíně i celém světě. Papež František promluví k salesiánským řeholníkům a řeholnicím ve čtvrti Valdocco a pozdraví také mládež turínské arcidiecéze v rámci oblastního Dne mládeže. Symboliku Světových dní mládeže zastoupí kříž těchto mezinárodních mládežnických setkání, který se v Turíně zastaví na své pouti do Krakova. Dalším aspektem nadcházejícího výstavu Turínského plátna, pokračoval mons. Nosiglia, je zvláštní pozornost vůči nemocným lidem. Rovněž papež František jim věnuje několik hodin ze svého programu při návštěvě charitativního ústavu sv. Josefa Benedikta Cottolenga. Druhý den papežovy pastorační cesty bude patřit turínské valdenské komunitě a ryze soukromému setkání Svatého otce s jeho příbuznými na arcibiskupství v Turíně.
Jak sdělila turínská arcidiecéze, veškeré informace k výstavu relikvie obsahují webové stránky www.sindone.org., na kterých je také možné zarezervovat vstup k relikvii. Ten je bezplatný, avšak organizátoři vyžadují rezervaci. Případné dary poutníků arcidiecéze předá papeži Františkovi pro jeho charitativní účely. Turínské plátno nebude přístupné v dnech papežovy návštěvy a v první den výstavu, informovala dnešní tisková konference.
Bejrút. V hlavním městě Libanonu se lyonský kardinál Philip Barbarin spolu s imámem hlavní lyonské mešity Kamelem Kabtanem zúčastnili mezináboženského setkání u příležitosti libanonského národního dne muslimsko-křesťanského přátelství, který ustanovila tamější vláda roku 2010 právě na slavnost Zvěstování Páně. Francouzský primas je velkým zastáncem a podporovatelem křesťanské menšiny na Blízkém východě, ale má také četné kontakty s muslimským světem, který je zvláště v Lyonu silně přítomen. V rozhovoru pro libanonský deník L´Orient-Le Jour kardinál Barbarin říká:
„V Lyonu máme bohatou tradici mezináboženského dialogu. Když byl v Libanon ustanoven tento den přátelství, velice se nám to líbilo. Právě něco takového je zapotřebí, říkali jsme si. Já bydlím vedle baziliky Fuorviere, která se velmi podobá libanonské mariánské svatyni v Harisse a často vidím, jak tam přicházejí muslimové, aby prezentovali Panně Marii svoje novorozené děti. Před nedávnem mne jedna taková muslimská rodina poznala a požádala mne, abych jejich dítěti požehnal. Já jsem neudělal na jeho čele znamení kříže, ale položil jsem svou ruku na jeho tělíčko a modlil jsem se k Bohu, aby tomuto dítěti po celý život prokazoval milosrdenství.“
Lyonský arcibiskup v rozhovoru dále říká, že také ve Francii se přemýšlí o tom, aby se tam tento den stal takovou příležitostí k setkání křesťanů a muslimů. Dnešní mezináboženské setkání za účasti nejvyšších představitelů katolické a muslimské komunity v Lyonu se koná v libanonské kapli Naší Paní z Jamhour. Jeho motto zní: „Překonat konflikt civilizací a lhostejnost bratrstvím srdcí“.
Vatikán. Papež František postupně schvaluje návrhy jednotlivých biskupských konferencí, které po příslušných interních volbách Svatému stolci zasílají jména svých zástupců na říjnovou biskupskou synodu. První seznam účastníků 14. řádného synodního shromáždění byl zveřejněn na konci ledna. Dnes bylo publikováno jeho pokračování, které se týká také naší vlasti. Českou biskupskou konferenci bude na podzimní synodě zastupovat biskup Hradce Králové, mons. Jan Vokál. Jeho zástupcem bude mons. Ladislav Hučko, apoštolský exarcha pro katolíky byzantského obřadu v České republice.
Vatikán/České Budějovice. Po více než roční sedisvakanci mají České Budějovice nového biskupa. Dnešním papežským jmenováním se jím stává Mons. Vlastimil Kročil, administrátor farnosti Veselí nad Lužnicí a interní vyučující Katedry teologických věd Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Mons. Kročil se narodil v Brně 10. května 1961. Po trojím neúspěšném pokusu o přijetí na litoměřickou Teologickou fakultu emigroval do Itálie, kde vystudoval teologii na římské Papežské lateránské univerzitě a na Papežské univerzitě Gregoriana. Kněžské svěcení přijal 16.7.1994 v Českých Budějovicích. V roce 2008 získal doktorát z filosofie a teologie na Katolické univerzitě v Ružomberoku.
V letech 1996-1997 byl kaplanem v Jindřichově Hradci. V současné době je duchovním správcem farnosti ve Veselí nad Lužnicí, diecézním referentem pro pastoraci a členem sboru poradců při českobudějovickém biskupství. Na teologické fakultě Jihočeské univerzity vyučuje starokřesťanskou literaturu a nové směry v křesťanské spiritualitě. Zabývá se rovněž životem a dílem papežů Lva Velikého a Řehoře Velikého.
Vatikán. Dnes byla na webových stránkách Svatého stolce publikovány statuty Ekonomického sekretariátu, Ekonomické rady a Úřadu generálního revizora. Všechny tři dokumenty papež schválil „ad experimentum“ již 22. února t.r., tedy před odjezdem na duchovní obnovu, a vstoupila v platnost 1. března. Tento krok lze označit za konečnou fázi reformy správy financí a majetku Vatikánu.
Ekonomický sekretariát, který je jakýmsi rozšířením dřívější Správy majetku apoštolského stolce a jehož prefektem je australský kardinál George Pell, je ve statutech definován jako „úřad římské kurie, v jehož kompetenci je administrativní a finanční kontrola a dozor nad všemi úřady římské kurie, nad institucemi, které jsou napojeny na Svatý stolec anebo k němu mají nějaký vztah, jakož i nad Governatorátem městského státu Vatikán.“ Statuty dále stanovují, že „tento úřad jedná ve spolupráci se státním sekretariátem, který má výlučnou kompetenci na vztahy se státy a s dalšími subjekty mezinárodního práva“. Dále je stanoveno, že „Ekonomický sekretariát bude při projednávání otázek týkajících se institucí a jejich správy dbát na jejich náležitou autonomii a kompetence každé z nich.“
Statuty Ekonomické rady, která je složena z osmi kardinálů či biskupů a sedmi znalců z řad laiků, kladou do její kompetence dozor nad strukturami, administrativními a finančními aktivitami všech úřadů římské kurie a Governatorátu městského státu Vatikán. Tato rada bude také ověřovat souhrnný rozpočet a vyúčtování, jež budou podléhat papežovu schválení.
Římský biskup dále schválil statuty Úřadu generálního revizora, kterému budou pomáhat dva další revizoři. Celkem tedy budou tři, aby byla zaručena jejich autonomie, vzájemná kontrola a větší nezávislost na eventuálním nátlaku zvnějšku. Revizoři budou kontrolovat veškeré účetnictví a administraci všech úřadů římské kurie.
Vatikán. Ukrajinští biskupové latinského obřadu, jehož věřící jsou polské národnosti, se během svojí kanonické návštěvy Říma setkali také s Benediktem XVI. Informoval o tom metropolitní arcibiskup Lvova Mieczyslaw Mokrzycký, který byl několik let jeho osobním sekretářem. Emeritní papež se rovněž modlí za mír na Ukrajině a vyjádřil svoji solidaritu s trpícím ukrajinským lidem. Lvovský arcibiskup k tomu říká:
„Setkali jsme se s papežem Benediktem před sedmi lety během návštěvy ad limina v Castel Gandolfo a včera (tj. 22.2.) jsem byl pozván také k němu domů na oběd. A právě tehdy během rozhovoru vyšlo najevo, že by se rád setkal s celým naším episkopátem. Pro nás všechny to byla velmi radostná událost. Setkal se s námi ve vatikánských zahradách u lurdské jeskyně. Ujistil nás svojí solidaritou s trpícím ukrajinským národem a také svojí modlitbou za mír. Prosil, abychom předali jeho požehnání všem našim věřícím a ujistili je, že na ně pamatuje. Na setkání byli přítomni biskupové lvovské metropole, kteří představili také svoje pomocné biskupy. Musím se přiznat, že jsem byl velice mile překvapen, když jsem jej viděl v tak dobré kondici, velice radostného, spokojeného a dobře vypadajícího.“
Říká arcibiskup Mokrzycký o setkání ukrajinských biskupů latinského obřadu s Benediktem XVI.Vatikán. Jak dnes informoval Svatý stolec, papež František přijal v sobotu na soukromé audienci kard. Angela Amata, prefekta Kongregace pro blahořečení a svatořečení. Petrův nástupce potvrdil výnos dané kongregace, kterým uděluje titul církevního učitele sv. Řehoři z Nareku. Tohoto mnicha, teologa, zakladatele arménské literatury a sakrální hudby již dnes arménská apoštolská církev uctívá jako svého učitele.
Svatý Řehoř se narodil v polovině desátého století (940-951) v arménské šlechtické rodině. Po matčině smrti přijal otec kněžské svěcení a brzy se stal arcibiskupem. V duchovní dráze jej následovali oba synové – Jan a Řehoř, kteří vyrůstali u své tety, Ananie z Nareku, představené tamního kláštera. V oblasti Vanského jezera, které dnes leží na tureckém území, se v desítce existujících klášterů utvářely základy arménské křesťanské kultury. Sv. Řehoř k nim přispěl řadou hudebních a teologických těl, z nichž nejznámější je “Kniha nářků”. Arménský mnich zemřel v Nareku kolem roku 1010 a jeho hrob byl až do arménské genocidy uctíván křesťanskými poutníky.
Egypt. Deset let od položení základního kamene konečně dostalo katolické společenství na Sinajském poloostrově svůj první kostel v Šarm el Šejk, který byl 15. února zasvěcen Panně Marii Královně míru. Slavné liturgii v alexandrijském obřadu předsedal koptský katolický patriarcha, Ibrahim Sidrak. Bohoslužby se účastnil také guvernér daného regionu.
“Pro katolíky v Egyptě nastal velký den”, prohlásil při konsekračním obřadu mons. Makarios Tewfik, biskup eparchie Ismailia, pod kterou spadá známá turistická lokalita. Podle faráře O. Bolosa Gary budou do kostela chodit zejména turisté, ale také místní zaměstnanci v turistickém ruchu, kteří často pocházejí ze zahraničí, zejména Filipín. V oblasti totiž žije velice málo egyptských koptských křesťanů, vysvětlil farář, který v Šarm el Šejk slouží od roku 2010 a slaví mše rovněž v latinském obřadu, a to anglicky a italsky.
Vybudování kostela umožnila papežská nadace Kirche in Not, která uhradila veškeré náklady spojené s jeho výstavbou. Právě donátorům patřil dík místního biskupa: “Katolíci z celého světa podpořili stavbu kostela, který bude sloužit věřícím z celého světa. To dokazuje, že jsme jediným mystickým tělem v Kristu”, uvedl mons. Makarios Tewfik.
Vatikán. Poslední papežskou audiencí dnešního dopoledne bylo setkání s královským párem souostroví Tonga, který se účastnil poslední veřejné konzistoře. Král Tupou VI. vyjádřil své uspokojení nad jmenováním prvního tonžského kardinála Mafiho a popsal nadšení ostrovního obyvatelstva, které bylo v hojném počtu přítomné na slavnostním obřadu ve Vatikánské bazilice. Další rozhovor se týkal politického vývoje v ostrovním království, některých aspektů společenského a hospodářského života a pozitivního přínosu katolické církve v různých oblastech. Obě strany si také vyměnily své názory na současné mezinárodní dění, zejména vzhledem k ostrovním tichomořským státům a ekologickým problémům, které musí řešit, uvedl Svatý stolec v tiskovém prohlášení.
Vatikán. Ředitel tiskové střediska Svatého stolce na dnešní tiskové konferenci informoval o průběhu jednání kardinálů na dnešní konzistoři. Pokud jde o reformu římské kurie, nepředpokládá se, že nová apoštolská konstituce vznikne v nejbližší době:
„Nejsme v situaci, že by finalizace tohoto dokumentu byla na dohled. Je zapotřebí doby zrání a důkladného studia také z teologického a kanonického hlediska, aby byl ve všech jednotlivostech dobře zpracován. Pohybujeme se tedy ve lhůtách poměrně značných a dlouhých.“
O. Lombardi dále informoval, že na dopoledním zasedání konzistoře vystoupil koordinátor rady devíti kardinálů kardinál Maradiaga, který poznamenal, že úloha této rady překračuje pouhou reformu kurie. Sekretář zmíněné rady arcibiskup Semeraro představil teologické a eklesiologické důvody sjednocení několika nynějších papežských institucí do dvou kongregací. První by měla mít na starosti laikát, rodinu a život a druhá – charitativní – by zahrnovala nynější radu Cor Unum, Iustitia et Pax, migranty a pastoraci ve zdravotnictví. V jejím rámci, jak informoval vatikánský tiskový mluvčí, je navrženo také oddělení zabývající se ekologií, včetně ekologie člověka. O. Lombardi vyloučil, že by na čele některého z nových úřadů mohl stanout laik. Nic však nebrání tomu dodal, aby laik stál v čele jednotlivého oddělení. Vatikánský mluvčí zdůraznil, že podoba reformy je stále věcí diskuse. Stále otevřenou otázkou je budoucí autonomie papežských akademií. O. Lombardi zdůraznil, že se neplánuje ustanovení zvláštní funkce moderátora kurie, poněvadž tento úkol bude dále patřit státnímu sekretariátu. Ve vystoupeních dvanácti kardinálů, kteří promluvili dnes dopoledne, zaznělo téma synodality a kolegiality a rozdílů mezi těmito dvěma dimenzemi. O. Lombardi informoval rovněž o tom, že na konzistoři vystoupí kardinál George Pell, který předloží zprávu o činnosti Ekonomického sekretariátu.
Příští setkání rady devíti kardinálů bylo stanoveno na 13. - 15. dubna.Vatikán. Bylo krátce před polednem, když se Benedikt XVI. před dvěma lety (11. února 2013) při kardinálské konzistoři zřekl svého úřadu. O jeho dnešním životě v ústraní promluvil pro italský list Corriere della Sera (12.2.2015) arcibiskup Georg Gänswein, osobní sekretář emeritního papeže a prefekt Papežského domu. „Benedikt XVI. je zcela vyrovnaný a přesvědčený o správnosti svého tehdejšího rozhodnutí“, sděluje německý kněz a dodává: „Kdo pochybuje o právoplatnosti jeho odstoupení a následné volbě nového papeže, nemá dostatek smyslu pro církev.“
Když sdělovací prostředky čas od času poukazují na špatný zdravotní stav emeritního papeže, činí tak ve zlém úmyslu, pokračuje mons. Gänswein. Je totiž normální, že v téměř osmdesáti osmi letech má Benedikt XVI. potíže s chůzí, avšak hlava mu funguje výborně. Svůj čas tráví podle přesného denního rytmu, který metodicky dodržuje“, vysvětluje dále osobní sekretář. „Ve tři čtvrtě na osm slaví mši svatou, po které následuje modlitba breviáře a snídaně. Dopoledne se modlí, čte a studuje, vyřizuje korespondenci a občas přijímá návštěvy. Kolem půl druhé obědváme a před odpoledním odpočinkem několikrát obejdeme terasu. Ve čtvrt na pět vycházíme do Vatikánských zahrad, kde při modlitbě růžence dojdeme až k Lurdské jeskyni. Zbytek odpoledne opět vyplňuje studium a modlitba až do večeře v půl osmé večer, po které sledujeme italské zprávy. Večer se Benedikt XVI. modlí v kapli kompletář a odchází spát, i když občas hraje na klavír. Zejména v poslední době hraje častěji – především Mozarta, ale také jiné skladby, které má v paměti“. Na závěrečnou otázku, co spojuje tak povahově rozdílné osobnosti, jakými jsou František a Benedikt, arcibiskup Gänswein odpovídá: „Sjednocuje je podstata a obsah – poklad víry, který je třeba hlásat, podporovat a bránit.“
Albánie. Vztahy mezi katolickou církví a státem v Albánii značně poškodilo rozhodnutí odvolacího soudu v Tiraně, který minulý týden (5. února) rozhodl o odstranění kostela a pastoračního centra, které ve městě Elbasan vybudovala italská řeholní kongregace Dona Orioneho. Pozemek byl odkoupen od státu před dvaceti lety a v roce 1997 zde byl na náklady církve postaven a otevřen kostel a pastorační centrum. Deset let poté, tedy roku 2007 předložil jistý muslimský občan žádost o vrácení pozemku, o kterém tvrdí, že je dávným majetkem jeho rodiny. Nejvyšší soud nyní definitivně rozhodl v jeho prospěch. „Toto rozhodnutí – komentuje rozsudek italská řeholní kongregace – je namířené proti katolické církvi, je nespravedlivé a podkopává vzájemné dobré vztahy a náboženskou svobodu v Albánii.“ Generální představný Malého díla Boží Prozřetelnosti Dona Orioneho, don Flavio Peloso, prohlásil, že „hrozí demolice kostela a budovy pastoračního centra“. Vyjádřil však ještě naději v pohotovou akci Albánské biskupské konference a apoštolské nunciatury.“ Farní kostel sv. Pia X. je jedinou katolickou farností asi stotisícového města Elbasan.
V rámci roku Zasvěceného života je liturgická památka sv. Josefiny Bakhity (8. 2.) světovým dnem modlitby, zamyšlení a činů proti obchodu s lidmi. Tato řeholnice pocházela ze Súdánu (1869) a zemřela v Itálii (1947). Její život byl velmi pohnutý, protože se jako dítě několikrát stala obětí obchodu s lidmi. Dokonce zapomněla jméno, které jí dali rodiče; Bakhita sice znamená „šťastná“, ale takto ji pojmenovali její únosci, kteří ji ponižovali a způsobili jí veliké fyzické i mravní utrpení. Slušného zacházení se jí dostalo od italského konzula, který z politických důvodů musel opustit Súdán. Bakhitě bylo dovoleno odcestovat s ním do Itálie. V Itálii se 9. ledna 1890 stává křesťankou a přijímá jméno Josefina a 8. prosince 1896 se zasvěcuje Bohu jako řeholnice.
Letos připadá 8. února na neděli. Chceme se připojit k modlitbám i činům, které budou směřovat k odstranění obchodu s lidmi. Papež František označuje obchod s lidmi za nejrozšířenější otroctví v 21. století, za zločin proti lidskosti, za ránu na těle současného lidstva. V prosinci 2014 došlo k podpisu Deklarace náboženských představitelů proti modernímu otroctví, jejímiž signatáři jsou kromě katolické církve také zástupci hinduistů, buddhistů, židů, muslimů a anglikánů. Uvádíme text deklarace, který je převzatý z webových stránek vatikánského radia (http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=21164):
„My signatáři jsme se zde dnes shromáždili k této historické iniciativě mající inspirovat duchovní a praktické konání všech náboženství světa a lidí dobré vůle, aby bylo do roku 2020 odstraněno moderní otroctví. V očích Božích je každá lidská bytost - ať dívka či chlapec, žena či muž - svobodnou osobou, jíž je určeno žít v rovnosti a bratrství pro dobro všech. Různé formy moderního otroctví jako je obchod s lidskými bytostmi, nucené práce a prostituce, obchod s lidskými orgány a jakákoli praktika popírající základní pojmy rovnosti, svobody a stejné důstojnosti každé lidské bytosti, musejí být považovány za zločin proti lidskosti. Tady a dnes přijímáme společný závazek učinit uvnitř našich věřících obcí i mimo ně vše, co lze, aby se dostalo svobody tomu, kdo je obětí otroctví nebo obchodu s lidmi, a byla mu vrácena naděje v budoucnost. Dnes máme možnost, vědomí, moudrost, nové prostředky i technologie potřebné k dosažení tohoto lidského a morálního cíle.“
Na webových stránkách vatikánského radia je možné najít řadu souvisejících zpráv, které ukazují, jak je obchodování s lidmi rozšířené a velmi výnosné, ale také co podnikají misionáři pro prevenci a záchranu obětí apod. (např. zprávy z 12. 12. 2013, 5. 4. 2014, 10. 4. 2014, 12. 4. 2014, 21. 5. 2014). Podle Mezinárodní organizace práce je obětí této kriminality 2,4 milionů lidí na celém světě a zločinci na nich každoročně inkasují 32 miliard dolarů.
V této souvislosti je potřeba připomenout také poselství papeže Františka k letošnímu Světovému dni míru, kde např. v závěrečné části, poté co připomněl život sv. Josefiny Bakhity, píše:
„S takovouto perspektivou si přeji vyzvat všechny, aby každý podle své úlohy a specifické zodpovědnosti vykonával skutky bratrství vůči těm, kdo jsou drženi ve stavu zotročení. Ptejme se jako společenství nebo jako jednotlivci, cítíme-li nějakou výzvu, když se během svého všedního dne setkáme nebo máme co do činění s lidmi, kteří mohou být obětí obchodu s lidskými bytostmi, anebo když se rozhodujeme o nákupu výrobků, které by mohly reálně pocházet z vykořisťování druhých lidí. Někteří z nás, buď z lhostejnosti, nebo proto, že jsou omezeni každodenními starostmi či ekonomickými důvody, zavřou oči. Jiní se však rozhodnou vykonat něco pozitivního a zapojí se do občanských sdružení nebo budou konat malé každodenní skutky – které mají velkou hodnotu! – jako je prohodit pár slov, popřát „dobrý den“ nebo se usmát. Nic nás to nestojí, ale může to dodat naději, otevřít cestu a změnit život člověku, jenž žije v utajení, a také to změní i náš život ve vztahu k této skutečnosti.
Musíme si přiznat, že se ocitáme před celosvětovým jevem, který přesahuje schopnosti jediného společenství nebo státu. Pro jeho odstranění je třeba se zmobilizovat v dimenzích, srovnatelných se samotným takovýmto jevem. Z tohoto důvodu naléhavě vyzývám všechny muže a ženy dobré vůle a všechny, kdo – i na úrovni těch nejvyšších institucí – jsou blízkými nebo vzdálenými svědky této rány, jíž je současné otroctví, aby se nestávali spoluvinnými za toto zlo a neodvraceli svůj zrak od utrpení bratří a sester v lidstvu, zbavovaných své svobody a důstojnosti, ale aby měli odvahu dotýkat se těla trpícího Krista (Evangelii gaudium, 24; 270). On se zviditelňuje skrze bezpočetné tváře těch, které sám nazývá „těmito mými nejmenšími bratry“ (Mt 25,40.45).
Víme, že Bůh se bude každého z nás ptát: „Co jsi udělal svému bratru?“ (srov. Gen 4,9-10) Globalizace lhostejnosti, která dnes zatěžuje životy tolika sester a bratří, vyžaduje od nás všech, abychom vytvářeli globalizaci solidarity a bratrství, která jim může navrátit naději a pomoci k tomu, aby se odvážně znovu vydali na cestu, vedoucí skrze problémy naší doby, a získali nové perspektivy, jež má v sobě Bůh a které vkládá do našich rukou.“
Jako první krok k uposlechnutí naléhavé papežovy výzvy chceme být neodbytní v modlitbě a přednést Bohu své prosby za tyto trpící lidi i za ty, kteří toto zlo páchají. Proto nabízíme několik přímluv, které je možné zařadit do společné či soukromé modlitby, a to nejen 8. února. V rámci přípravy na Národní eucharistický kongres bude jistě možné věnovat patřičnou pozornost těmto skutečnostem, např. v tématech eucharistie a společenství, eucharistie a solidarita, eucharistie a evangelizace.
Výše uvedený text může posloužit k otištění ve farních zpravodajích či k vyvěšení na webových stránkách. Může být také pomůckou k přípravě několika vlastních slov, kterými kněží vysvětlí věřícím, proč se v neděli 8. února 2015 přidáváme k modlitbě na tento úmysl. Pokud se někdo chce více dovědět o životě sv. Bakhity, existuje např. dvoudílné DVD Bakhita (více na www.paulinky.cz ).
Přímluvy, z kterých je vhodné některé vybrat a obohatit jimi nedělní přímluvy 8. února 2015:
Modleme se za lidi žijící v náročných podmínkách, aby ani uprostřed těžkých zkoušek nepodlehli lákavým nabídkám předstírané pomoci.
Prosme za ty, kdo páchají zločiny proti lidskosti: ať Bůh obrátí jejich srdce, aby se k druhým chovali jako bližní.
Za ty, kdo se stali obětí obchodu s lidmi: ať je Bůh vysvobodí, uzdraví jejich duši i tělo a dá jim sílu hledět s nadějí do budoucnosti.
Prosme o upřímnou lásku k Bohu, k sobě i k druhým, aby nám nechyběla vynalézavost v pozornosti a službě potřebným.
Vatikán/Washington. Petrův nástupce 24. září promluví před Kongresem Spojených států amerických, oznámil mluvčí Sněmovny reprezentantů John Boehner. Zprávu potvrdil Svatý stolec. Jak Boehner zdůraznil, František bude prvním papežem v historii, který vystoupí na společném shromáždění obou komor Kongresu. Návštěva washingtonského Kapitolu je součástí apoštolské cesty do Spojených států amerických u příležitosti Světového setkání rodin ve Philadelphii.
Washingtonská arcidiecéze ve svém tiskovém prohlášení vítá papežovu pastorační návštěvu a označuje promluvu v Kongresu za historickou událost. Bude to čas milosti pro nás všechny, prohlašuje kard. Donald Wuerl, který je pastýřem více než šesti set tisíc katolíků.
Vatikán. “Rodiny musí vědět, že církev nešetří úsilím na obranu jejich dětí a že se na ni mohou obracet v plné důvěře, protože je bezpečným domovem”, píše papež František v listě, který dnes zaslal předsedům biskupských konferencí a řeholním představeným. Dopis je vyzývá, aby pozorně a naplno spolupracovali s Komisí na ochranu nezletilých, kterou Svatý otec založil v březnu loňského roku.
Římský biskup poukazuje na červencové setkání s lidmi, kteří utrpěli sexuální zneužívání ze strany katolických kněží. Jak píše, tento moment jej ještě více utvrdil v přesvědčení, že sexuální zneužívání dětí je nutné z církve vymýtit a že je třeba nastoupit cestu smíření s oběťmi a jejich uzdravení. “Z tohoto důvodu nebude mít prioritu jakýkoliv jiný druh uvažování – kupříkladu snaha zabránit pohoršení”, zdůrazňuje papež. “Ve službě církve totiž v žádném případě není místo pro ty, kdo zneužívají nezletilé.”
Vatikán. Papež František dnes ve Vatikánu přijal Řeckou biskupskou konferenci u příležitosti její kanonické návštěvy ad limina. Více než devadesát procent obyvatel Řecka se hlásí k pravoslaví, katolíků je o málo více než jedno procento, tedy necelých sto padesát tisíc. Petrův nástupce opět řeckým pastýřům rozdal připravený text a dal přednost osobnímu rozhovoru. V psaném dokumentu řecké biskupy vyzývá, aby neúnavně vybízeli k důvěře v budoucnost a bránili se šířícímu pesimismu. Jak se dnes v Řecku žije? Odpovídá athénský arcibiskup, mons. Sevastianos Rossolatos.
”Ti, kdo měli peníze, mohou ještě žít klidně, zatímco mnozí lidé ze dne na den ztratili práci a v mnoha rodinách, kde pracovali oba rodiče, dnes nepracuje ani jeden. Majitelé malých obchodů nebo nevelkých podniků s několika zaměstnanci museli kvůli krizi zavřít. Také katolická církev je stále chudší, stejně jako lidé.”
Navzdory své vlastní chudobě se církev věnuje znevýhodněným vrstvám populace, podporuje mládež a přijímá migranty, ocenil papež František ve své promluvě. Co konkrétně církev dělá?
”Dělá to, co může. Ve všech diecézích pracují Charity, které se starají o uprchlíky, poskytují pomoc, rozdávají potraviny, provozují jídelny. Sestry Milosrdné lásky se věnují opuštěným ženám, narkomanům a návštěvám ve věznicích. Všímáme si, že o pomoc žádá stále více našich věřících, kteří zůstali bez práce. Kde ale máme hledat peníze, abychom jim pomohli?”
Jak čtete poslední volební výsledky a co vaše země dnes potřebuje?
”Řecko se nikdy nevydalo tak extrémně doleva, ve většině svých voličů. Komentuji a vysvětluji si to jako hlas zloby a zoufalství. Nyní všichni čekají. Máme naději, že Alexis Tsipras přivede jednotnou Evropu k poznání, že zastavení hospodářského rozvoje a pouhé vymáhání dluhů nikam nevede. Vládne tu naprosté zoufalství. Jediným východiskem je nalézt jiné způsoby, jak investovat a vytvořit pracovní místa, protože dnes se jenom vybírají peníze na splátku dluhů. Jediné štěstí je, že hodně prarodičů dosud ekonomicky pomáhá svým dětem a vnukům, protože rodina je v Řecku ještě jednotná. Ale také těmto prarodičům snížili důchody.”
Říká arcibiskup Athén, Sevastianos Rossolatos.
Vatikán. Petrův nástupce dnes schválil publikaci tří dekretů Kongregace pro svatořečení. První z nich se týká mučednictví salvadorského arcibiskupa Oskara Arnolfa Romera Galdameze, který byl zabit z nenávisti k víře 24. března 1980 právě když sloužil mši svatou. Bylo mu 63 let.
Druhý dekret se rovněž týká mučednictví: dvou polských konventuálních františkánů, misionářů, Michala Tomaszeka a Zbygniewa Strzałkowského, kteří byli z nenávisti k víře zabiti ve věku jednačtyřiceti a třiačtyřiceti let v srpnu roku 1991 v Peru. Spolu s nimi tam tehdy byl z téhož důvodu zabit také šedesátiletý italský misionář, diecézní kněz Alessandro Dordi.
Poslední dekret stvrzuje hrdinské ctnosti Božího služebníka o. Giovanni Bacileho, který žil v letech 1880 až 1941 v italském Bisacquinu.
Káhira. Největší islámská akademická instituce, Al-Azhar se jednoznačně distancovala od atentátu na redakci francouzského časopisu Charlie Hebdo. Tato káhirská univerzita má přibližně 400 tisíc studentů ze 107 zemí. Její vrchni imám Ahmend Al Tajíb a všichni další představitelé této instituce, spolu s káhirským muftím prohlásili, že „jako muslimové nemohou toto násilí tolerovat“. Mahmoud Abdel Gawad, člen poradního sboru vrchního imáma této univerzity, prohlásil dnes v rozhovoru pro katolický deník La Croix, že „fundamentalismus nemá žádnou souvislost s islámem“ a „kdo zabíjí ve jménu Alláha jedná pouze sám za sebe“. Redaktor francouzského listu položil také otázku, zda zobrazování Mohameda zakázané v islámu lze ospravedlnit svobodou projevu? Abdel Gawad odpověděl, že muslimové s tím „souhlasit nemohou. Mohou však odpovědět na verbální rovině, tedy kritikou. Žádné náboženství neospravedlňuje zabití druhého.“ Od atentátu se distancovaly všechny arabské země, dokonce i Muslimské bratrstvo, které má jinak vůči univerzitě Al-Azhar kritický postoj – řekl Abdel Gawad. Funkcionář největší sunnitské univerzity však vyjádřil i určité zklamání nad tím, že zločiny podobného typu, ke kterým dochází v Egyptě a dalších arabských zemích, zůstávají evropskými zeměmi zcela nepovšimnuty, zatímco dojde-li k nim v Evropě, muslimské země je odsuzují.
Vatikán. Rozhodnutí Svatého otce sděluje papežský ceremonář mons. Guido Marini v dopise z 12. ledna t.r. Odznak zvláštního pouta metropolitních arcibiskupů s Petrovým nástupcem napříště nebude udělovat osobně papež, ale bude předán prostřednictvím nunciů, vysvětluje tuto změnu papežský ceremonář mons. Marini:
„Svatý otec po zvážení rozhodl vnést malou změnu do tradičního obřadu předávání pallií metropolitním arcibiskupům jmenovaným během roku, což se dělo na slavnost svatých Petra a Pavla. Letoškem počínaje budou noví arcibiskupové jako obvykle na náměstí sv. Petra slavit eucharistii spolu s papežem, který pallia posvětí, ale nebude je osobně vkládat na ramena jednotlivým arcibiskupům. Ti jej obdrží prostřednictvím nunciů a ve svých arcidiecézích pak budou slavit jejich přijetí slavením eucharistie za přítomnosti místní církve a sufragánních biskupů a jejich věřících. Smyslem této změny je zdůraznit více vztah nově jmenovaných metropolitních arcibiskupů s jejich místními církvemi a dát tak možnost také sufragánním biskupům a jejich věřícím účastnit se tohoto důležitého aktu. Zůstává tak zachován veškerý smysl slavnosti sv. Petra a Pavla, který podtrhuje vztah společenství a také hierarchického společenství mezi Svatým otcem a novými arcibiskupy a současně se touto změnou zdůrazní rozměr místní církve a svazek s ní. Dochází tak v jistém smyslu k velmi pěknému obohacení, jež je přiřazeno k tomu prvnímu obřadu, který zůstává zachován ve své plnosti a hloubce.“
Říká papežský ceremonář, mons. Guido Marini, na okraj drobné změny obřadu předávání arcibiskupských pallií.
Libanon. Francouzsko- saúdskoarabská archeologická expedice odhalila ve skalách saúdskoarabské pouště doklad o živé přítomnosti křesťanů v pátém století po Kristu. Jedná se o řadu křížů vyrytých do kamene, spolu s biblickými a křesťanskými jmény. Posledně jmenovaná zřejmě patřila mučedníkům, zabitým při pronásledování v témže století, uvedl pro agenturu Asia News vedoucí archeologického výzkumu, prof. Frédéric Imbert z marseillské univerzity. Profesor Imbert svůj objev předložil na americké univerzitě v Bejrútu.
Archeologický výzkum se týkal hory Jabal Kawkab neboli Hvězdicové hory v emirátu Nadžrán na jihu Saúdské Arábie. Oblast nazývaná Bir Hima nebo Abar Hima byla známá svými prastarými studněmi a podle archeologa tudy procházely karavany z Jemenu. Nalezené kříže a nápisy označil profesor Imbert za „nejstarší arabskou knihu napsanou na kamenech pouště“ a za „stránku z dějin Arabů a křesťanství“. Francouzský archeolog tvrdí, že pouští kříže jsou nejenom jediné známé v jižní a východní Arábii, ale jsou nepochybně nejstaršími křesťanskými kříži v daném kontextu datovaném rokem 470.
Společně s kříži archeologové ve více než kilometrovém pásu odhalili jména v aramejštině, která se vztahují k období himjarovského království a pronásledování křesťanů v letech 470-475. Jména mučedníků – kupříkladu Marthad či Rabi – jsou zapsána rovněž v tzv. Knize himjarovců. Křesťanství se v Arábii začalo šířit ve čtvrtém století, avšak teprve v šestém století dorazilo do Perského zálivu, do pobřežních oblastí Jemenu a Nadžránu. Jeho nositeli byli perští misionáři Sasánovského království a syrští misionáři, kteří neuznali Chalcedonský koncil o dvojí přirozenosti Božího Syna. Dva místní biskupové, vysvěcení v letech 485 a 519, zřejmě pocházeli z Iráku a pravděpodobně patřili do tohoto společenství nestoriánské církve.
Vatikán/Írán. Šíitská univerzita University of religions and denominations v íránském městě Kom vydala Katechismus katolické církve v perštině (fársí), tedy v jazyce, kterým hovoří přibližně 100 milionů muslimů, zejména v Íránu, Afghánistánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu. Křesťanů, pro které by perština byla mateřským jazykem, je jen mizivé množství, ale samozřejmě toto vydání Katechismu poslouží také jim. Především však bude slouží muslimům tohoto jazyka k seznámení s tím, v co věří katolická církev. Skutečnost, že o překlad požádala muslimská univerzita se sídlem v centru šíitského islámu určitě není zanedbatelná.
Proto se také před dvěma týdny (12.ledna) konala na Papežské Gregoriánské univerzitě prezentace překladu této „bezpečné normy výuky katolické víry“ za přítomnosti představitelů zmíněné íránské univerzity, íránského velvyslance při Svatém stolci a Papežské rady pro mezináboženský dialog v čele s kardinálem Jean Louis Tauranem. Překlad, který vznikal dvanáct let, je dílem doslova mravenčí práce překladatelského kolektivu odborníků z katolické i muslimské strany. Jenom hledání ekvivalentu katolického pojmu transsubstanciace čili přepodstatnění, které označuje proměnění chleba na Kristovo Tělo, trvalo celý rok.
„Dialog je možný, pokud se snažíme druhé pochopit – řekl během prezentace komboniánský misionář o. Ayuso Guixot – ale jedině pokud se ještě předtím snažíme pochopit sami sebe mimo schémata a stereotypy, které nás de facto vedou do konfliktu. Hermeneutika je nástrojem, který užívá lidský rozum při mluvení o Bohu nikoli proto, aby Bohem manipulovala nebo falšovala Boha, nýbrž aby vynesla na světlo tu nejvnitřnější pravdu včetně méně zjevných, nesamozřejmých a méně jasných významů. Vůbec přitom nejde o disputaci, hádku či válku.“ Děkan teologické fakulty Papežské Gregoriánské univerzity, o. Dariusz Kowalczyk SI, během prezentace perského překladu Katechismu katolické církve konané týden po atentátu na redaktory francouzského satirického týdeníku Charlie Hebdo, zdůraznil, že tato iniciativa jasně dokládá možnost nejen dialogu, ale také spolupráce mezi muslimy i křesťany.
Vatikán. Papež František včera autorizoval promulgaci jedenácti dekretů Kongregace pro svatořečení. Sedm dekretů prohlašuje hrdinský stupeň ctností čtyř žen a tří mužů. Tři dekrety se týkají mučednictví řeholníků, řeholnic a jednoho laika. Poslední dekret uznává zázrak na přímluvu ctihodné Marie Terezie Casini, italské zakladatelky sester oblátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.
Mučedníci jsou jednak z dob pronásledování církve ve Španělsku z druhé poloviny 30. let minulého století. Jde o sestru Fidelii (vl. jm. Dolores Oller Angelats) a dvě spolusestry z kongregace sester sv. Josefa z Gerony zabitých z nenávisti k víře roku 1936 a dále o. Pia Heredia a sedmnáct řeholníků a řeholnic z řádu trapistů a cisterciáků zabitých z nenávisti k víře roku 1936. A třetí dekret o mučednictví se týká věřícího laika Tshimangadza Samuela Benedikta Daswy zabitého z nenávisti k víře v roce 1990 v Jihoafrické republice.
Dekrety o hrdinských ctnostech se týkají čtyř Božích služebnic ze Španělska (sestra Cointa Járegui Osés, 1875-1954), Itálie (laička Terezie Gardi – 1769-1837), Japonska (laička Alžběta Marie Satoko Kitahara, 1929-1958) a Bolívie (laička Virginia Blanca Tardío, 1916-1990). Zbývající dekrety o hrdinských ctnostech se týkají Božích služebníků z Ukrajiny (diecézní kněz Ladislav Bukowiński, 1904-1974), USA (diecézní kněz a zakladatel kongregací Mariiných sester a Kristových bratří Aloysius Schwartz, 1930-1992) a Španělska (laik Luis Trelles y Noguerol, 1819-1891).
Vatikán. Svatý otec František prostřednictvím státního sekretáře kard. Parolina vyjádřil soustrast rodinám, které oplakávají oběti včerejšího atentátu v redakci týdeníku “Charlie Hebdo”. Papež se v modlitbě spojuje s jejich bolestí a se smutkem všech Francouzů, čteme v kondolenci. Petrův nástupce opětovně odsuzuje násilí, které vede k mnohému utrpení, a prosí Boha o dar míru. Papežův soustrastný telegram se uzavírá prosbou o Boží požehnání pro zasažené rodiny a Francii.
Kondolence a odsouzení atentátu v sídle francouzského satirického týdeníku přicházejí od všech náboženských představitelů. Od masakru, hodnoceného jako dílo profesionálních teroristů, se distancovala Liga arabských států i nejvyšší autorita sunnitského islámu, káhirská univerzita Al Azhar. Jednohlasné odsouzení vyslovilo sdružení francouzských muslimských komunit. Čtyři francouzští imámové se shodou okolností v době atentátu účastnili středeční generální audience papeže Františka. Jejich návštěva u Svatého stolce dnes pokračovala jednáním na Papežké radě pro mezináboženský dialog, v jehož rámci vydali prohlášení ke tragické události společně s předsedou této rady, kard. Tauranem.
Pro Vatikánský rozhlas hovoří Dalil Boubakeur, rektor Velké mešity v Paříži.
”Byl to šok také pro všechny muslimy. Stejně jako celá francouzská společnost, rozhodně odsuzujeme atentát a pokus prezentovat jej tak, jako by měl co do činění s islámem. Odsuzujeme vraždu a útok na život.”
Říká rektor pařížské Velké mešity. Mluvčí Francouzské biskupské konference, mons. Olivier Ribadeau Dumas vyzývá zejména ke klidu a bratrství v nynější situaci.
”Myslím, že je třeba zachovat opatrnost a nepospíchat s rychlými závěry. A je také nezbytné připomenout si dvě zásadní věci: za prvé, nesmíme propadnout násilí. Za druhé, musíme žít bratrství v dialogu.”
Zdůrazňuje mluvčí francouzských biskupů.
Satirický týdeník “Charlie Hebdo” byl dlouhodobě znám svými novinářskými provokacemi, které opakovaně vyvolávaly vlny protestů. A to nejenom z muslimské strany. Svatý stolec reagoval na karikatury proroka Mohammeda, zveřejněné v září 2012, prohlášením svého tiskového mluvčího. “Hluboká úcta k víře, posvátným textům, významným postavám a symbolům různých náboženství je zásadním předpokladem pokojného soužití mezi národy”, prohlásil tehdy O. Federico Lombardi a dodal: “Satirický týdeník neospravedlnitelně a necitlivě provokuje a uráží muslimské věřící.” Deník Svatého stolce L´Osservatore Romano v této souvislosti psal o “přilévání oleje do ohně” (Benzina sul fuoco, 19.9.2012).
Redakce satirického týdeníku nicméně nezměnila svůj kurs, ale vzala si naopak na mušku tentokrát katolickou církev. V závěru roku 2012 časopis podpořil prezidenta Hollanda v jeho kampani za legalizaci takzvaného manželství pro všechny, která postavila soužití osob téhož pohlaví na stejnou rovinu s manželstvím, zaručila jim právo adoptovat děti a vymazala z úředních formulářů pojmy matka a otec. Proti návrhu zákona vystoupil předseda Francouzské biskupské konference, kard. André Vingt-Trois. Právě jméno pařížského arcibiskupa využívá silně blasfemická karikatura Nejsvětější Trojice s titulkem: Vingt-Trois má tři tatínky (s narážkou na číslovky obsažené v kardinálově příjmení). Svatý stolec se proti této karikatuře neohradil, avšak kupříkladu italští katolíci posbírali v krátké době tisíce podpisů na protestní petici.
Vatikán. Ve středu se v tiskovém středisku Svatého stolce konal brífink o nadcházející apoštolské cestě papeže Františka na Srí Lanku a Filipíny ve dnech 12. až 19. ledna. V závěrečné části, věnované otázkám novinářů, padl dotaz na chystanou encykliku Svatého otce o ekologii a stvoření. Některé sdělovací prostředky poukazovaly na její brzkou publikaci, což tiskový mluvčí, O. Federico Lombardi, prozatím vyvrátil.
”Co se týče encykliky, vím jen tolik, že je ve fázi přípravy, avšak její zveřejnění nelze bezprostředně očekávat. Nedávné zprávy, které očekávají její publikaci na konci ledna nebo v únoru, nejsou věrohodné. Určitě bude zapotřebí více času. Jak jsem již uvedl, myslím, že encyklika do léta vyjde.”
Vatikánský tiskový mluvčí tak dementoval článek publicisty Johna Vidana pro britský The Observer, který vytištění encykliky očekával v souvislosti s druhou asijskou cestou papeže Františka a který převzala také další média.
Kyjev. Jak papež František vzpomenul při úterní polední modlitbě Anděl Páně, pravoslavné a východní katolické církve dnes slaví Kristovo narození. Mezi nimi je také řeckokatolická církev na Ukrajině. Kyjevsko-haličský arcibiskup Svjatoslav Ševčuk o letošních válečných vánocích promluvil pro Vatikánský rozhlas.
“V tomto roce vánoce slavíme v kontextu války. Je to poprvé od druhé světové války a tato okolnost silně zasahuje do našich životů, a tudíž také oslav. Vánoce nám však přinášejí velké světlo, protože Pán nám projevuje svou božskou spoluúčast. Vnímáme to jako skutečnou úlevu, protože už nejsme sami na zvládání svých těžkostí. Něha Dítětě Ježíše může zvítězit nad násilím a válkou, které nám v tuto chvíli přinášejí mnoho hořkosti.“
Co byste chtěl popřát svému společenství a také pravoslavné církvi na Ukrajině?
“Hlavním přáním je mír. Ukrajina volá: Pane, daruj nám svůj pokoj! Vánoce jsou také svátkem bratrství, protože problémy se týkají všech bez rozdílu. Mohu dosvědčit, že cítíme opravdu bratrskou podporu všech ukrajinských křesťanů různých vyznání. Existuje tu jakýsi „praktický ekumenismus“, který je křesťanskou odpovědí na válku, násilí, hlad a chlad ukrajinské zimy. Jsme křesťané a stojíme spolu – a nikoliv sami, nýbrž s týmž Bohem. V tom je naše naděje.“
Jak řeckokatolická církev na Ukrajině vnímá diplomatické kroky, hledající řešení krizové situace?
“Především toto úsilí doprovázíme modlitbou. Víme, že alternativou válečného řešení krize je právě diplomacie. Skutečně trpíme vnější agresí, ohrožující integritu naší země. Diplomacie má jistě bránit toho, kdo je slabší. Provázíme snahy mezinárodního společenství o spravedlivý mír, protože víme, že Pán vždy stojí na straně slabých. Kéž Pán pomůže našim diplomatům a politikům na světové úrovni, aby nejenom navrhovali řešení, ale také zachovali tato pravidla mezinárodního míru. Přejeme si to a modlíme se za to.“
Uvedla hlava ukrajinských řeckokatolíků pro naši rozhlasovou stanici.
Vatikán. Papež František oznámil v neděli jmenování nových kardinálů. Stejně jako posledně se dotyční o svém jmenování dozvěděli z Vatikánského rozhlasu, Vatikánského televizního centra či jiných médií, která přebírala přenos pravidelného poledního papežova vystoupení před modlitbou Anděl Páně.
Petrův nástupce oznámil jmenování celkem 20 kardinálů, z nichž patnáct má právo volit římského biskupa. V kardinálském kolegiu, které má čítat nejméně 120 členů, bylo neobsazeno 12 míst. Papež tedy lehce překročil stanovený limit, komentuje o. Lombardi a podotýká, že „kritériem volby, jak to ostatně sám papež zmínil, je dimenze všeobecnosti církve. 20 nových kardinálů je z 18 zemí. 15 kardinálů-volitelů je ze 14 zemí. Nejvíce je Italů - celkem 3 (2 volitelé). Většina nových kardinálů je tedy mimoevropského původu: 3 jsou z Asie, 3 z Latinské Ameriky, 2 z Afriky, 2 z Oceánie a 5 z Evropy. Nové kardinály nemá severní Amerika (USA,Kanada), protože jejich počet je dostatečný a stabilní.
Čtyři kardinálové jsou ze zemí, které nikdy neměly kardinála (Kapverdské ostrovy, Království Tonga, Myanmar a Panama). Jenom jeden kardinál je z římské kurie, totiž nedávno jmenovaný prefekt Tribunálu Apoštolské signatury (Mamberti), což znamená, že papež má v úmyslu zachovat kardinálskou hodnost pro představitele hlavních úřadů římské kurie. Devět kardinálů-volitelů slouží jako pastýři v diecézích, k nimž se tradičně nepojila kardinálská hodnost. Kromě čtyř již zmíněných zemí jsou to biskupové diecéze Valladolid ve Španělsku, Ancona a také Agrigento v Itálii, Morelia v Mexiku a uruguayského Montevidea, v jehož čele nebyl kardinál již několik desetiletí). Z těchto údajů je zřejmé, že se papež necítí vázán historickými důvody, které v některých zemích váží k určitým diecézím „automaticky“ kardinálskou hodnost. Na druhé straně papež jmenoval kardinálem biskupa diecéze na Kapverdských ostrovech, která patří mezi nejstarší diecéze Afriky, a podobně také biskupa hlavního města Etiopie, což je země s nejstarší křesťanskou tradicí na africkém kontinentu. Evidentnost pastoračního kriteria vysvítá také ze jmenování biskupa Tonga, který je předsedou Tichomořské biskupské konference, a rovněž biskupa mexické diecéze Morelia, která je již dlouho zmítána dramatickou vlnou násilí a kriminality.
Pokud jde o kardinály starší 80 let, tedy bez práva volit papeže, Petrův nástupce zdůraznil, že zastupují mnohé biskupy, kteří se stejnou pastorační horlivostí slouží církvi, jak v pastoraci, tak v římské kurii či diplomatických službách. A dva z pěti nových emeritních kardinálů skutečně sloužili v římské kurii a v diplomatických službách Svatého stolce (De Magistris, Rauber). Nejmladším novým kardinálem je třiapadesátiletý arcibiskup Tonga, mons. Mafi, který tak bude nejmladším členem kardinálského kolegia, a nejstarším nově jmenovaným je pětadevadesátiletý kolumbijský arcibiskup Pimiento Rodriguez.
Prvním, jehož jmenování kardinálem papež oznámil, je mons. Dominique Mamberti, prefekt Nejvyššího tribunálu Apoštolské signatury, jehož se Vatikánský rozhlas zeptal na první dojem:
„Srdce se mi zalilo vděčností Svatému otci za důvěru, kterou mi tímto jmenováním projevil. Znamená pro mne především začlenění či inkardinaci do římské církve. Budu pokračovat ve službě Svatému stolci, kterou jsem začal před třiceti lety, ale nyní s větší odpovědností, kterou nese zařazení mezi papežovy poradce a do římské církve.“
Tolik arcibiskup Mamberti.Vatikán. Papež František během dnešního poledního vystoupení oznámil, 14. února t.r. jmenuje na řádné konzistoři 20 nových kardinálů, z nichž 15 bude mít právo volit římského biskupa. Petrův nástupce řekl:
Jak již bylo oznámeno 14. února t.r. budu mít to potěšení pořádat konzistoř. Během níž jmenuji 15 nových kardinálů, kteří pocházejí ze 14 národů všech kontinentů a jsou výrazem nerozlučného spojení mezi římskou církví a místními církvemi ve světě.
V neděli 15. února budu předsedat bohoslužbě spolu s novými kardinály, zatímco 12-13. února budu pořádat konzistoř se všemi kardinály, abychom se zamýšleli na směry a návrhy reformy římské kurie.
Noví kardinálové jsou:Ke kardinálskému kolegiu kromě toho přičleňuji 5 emeritních arcibiskupů a biskupů, kteří vynikli pastorační láskou ve službě Svatému stolci a církvi. Reprezentují mnohé biskupy, kteří se stejnou pastorální péčí dosvědčovali lásku ke Kristu a k Božímu lidu jednak v místních církvích a jednak v římské kurii a v diplomatických službách Svatého stolce.
Jsou to:Modleme se za nové kardinály, aby s novou láskou ke Kristu dosvědčovali Jeho evangelium v Římě a ve světě a svou pastorační zkušeností mě intenzivněji podporovali v mojí apoštolské službě.
Praha. V našem hlavním městě dnes začalo 37. evropské setkání mládeže, organizované ekumenickou komunitou Taizé, které potrvá až do druhého ledna. Jedna z etap „Pouti důvěry na zemi“ se tak do Prahy vrací po dvaceti čtyřech letech. O důvodech této volby pro Vatikánský rozhlas mluví převor ekumenické komunity, bratr Alois.
„Ano, byli jsme tu už v roce 1990, rok po revoluci v Československu. Dnešní situace se podstatně liší. Musíme usilovat o hledání důvodů, které by daly naději dnešní Evropě a mladým lidem, včetně důvodů k víře, důvěře v Boha a životu z této důvěry. Křesťané v České republice jsou menšinou, a proto snad můžeme zachytit, co to znamená žít jako menšina, ale zároveň jako sůl země.“
Ježíšova slova „Vy jste sůl země“ jsou mottem letošního evropského setkání mladých lidí, pokračuje bratr Alois.
„Znamená to, že nejsme křesťané pouze podle statistik a čísel, ale že je tu síla evangelia, ve které můžeme žít, usilovat o mír a spravedlnost tam, kde každý z nás žije. V Taizé nechceme vytvořit organizované hnutí, nýbrž posílit toto vědomí, že jsme sice rozptýleni, ale zároveň v tomto světě existuje síla míru a spravedlnosti.“
V Praze jsou kromě účastníků z hostitelské země nejpočetněji zastoupeni mladí lidé z Polska a Itálie. Skupinám z Ukrajiny, Běloruska a Ruska chceme vyjádřit veškerou solidaritu, zdůrazňuje představený ekumenické komunity. Vrcholným okamžikem setkání proto bude modlitba za mír o poslední noci kalendářního roku, dodává.
„Ano, všichni totiž trpíme tím, že není mír na Blízkém východě ani v Evropě. Bude s námi skupina mladých lidí z Libanonu. Tato země velice odvážně přijala velký počet uprchlíků ze Sýrie a Iráku. Jsme jim v této situaci nablízku.“
Papež František se při nedávné apoštolské cestě do Turecka zmínil o setkáních pořádaných komunitou Taizé. „Mladí lidé nás vybízejí, abychom učinili krok vpřed k plnému společenství. A to nikoli proto, že neznají význam odlišností, které nás dosud rozdělují, ale protože dovedou vidět dál a jsou schopni chápat to podstatné, co nás již spojuje“, prohlásil v istanbulském kostele sv. Jiří. Co to pro vás znamená?
„Tato papežova slova nás naplnila velkou radostí. Zároveň nás volají k tomu, abychom s mladými lidmi opravdu pokročili. Tady v Praze jsou katolíci, ale také protestanté a pravoslavní, kteří přicházejí, aby společně prožili víru v evangelium. Můžeme jít dál, vejít pod jednu střechu a předznamenat jednotu, ve kterou doufáme.“
Uvedl pro Vatikánský rozhlas představený ekumenické komunity v Taizé.Vatikán. Tiskový mluvčí Svatého stolce dnes poskytl vatikánskému rozhlasu rozhovor, ve kterém bilancuje končící se rok pontifikátu papeže Františka. Z obsáhlého interview vybíráme jen několik témat. První se týká synody o rodině. O. Federico Lombardi odpovídá:
„Myslím, že tento podnik - zdá se mi vhodné definovat tuto událost jako velký pastorační podnik – tedy synoda o rodině rozčleněná do několika etap, počínaje kardinálskou konzistoří, přes mimořádné po řádné zasedání synody, které nás ještě čeká, až po zapojení celého církevního společenství, je vskutku jedním z největších pastoračních podniků, který uvedl do chodu papež František. Hlavní asi v tom smyslu, že se týká opravdu života všech: života věřících, ale vůbec všech lidí naší doby, protože pojednání o rodině, o evangelizaci rodinného prostředí je něčím, co se týká blaha a jádra života každého, všech mužů i žen naší doby. Je to podnik velmi odvážný, protože papež nastolil i obtížná, ba delikátní témata, ale něco takového bylo zapotřebí. Také ostatní papežové na počátku svých pontifikátů zvolili rodinu jako téma zasedání synody či jako důležité téma svojí pastorační služby. Je tedy zřejmé, že jít k jádru a k životu ve snaze hlásat evangelium a ukázat dobrou cestu duchovního a lidského života našim současníkům, je maximálně důležité. Z celého srdce přejeme papeži Františkovi, aby dokázal vést církev k reflexi nad tématy opravdu zásadními, která se týkají rodiny, a nenechal se případně rozptylovat těmi ostatními, třeba důležitými, ale okrajovými či takovými, které mohou vyvolat polemiky a nezachytit to, co je pro každého zásadní a nejdůležitější z tématiky rodiny a z křesťanského života této základní životní dimenze.“
Jaký je smysl reformy, o kterou usiluje papež, zejména v souvislosti s jeho nedávnou promluvou k římské kurii?
„Papež hned od počátku svého pontifikátu zahájil plán reformy římské kurie, který, aby bylo jasno, je pouhou součástí mnohem širšího plánu obnovy církve, jak jej načrtnul v apoštolské exhortaci Evangelii gaudium, tedy církve, která vychází ze sebe, misionářské církve věnující se cele evangelizaci a té slouží také římská kurie, což je nástroj, který církvi v jejím poslání pomáhá. Práce na reformě - také organizační - reformě kurie postupuje s pravidelností a v určitých, spíše dlouhodobých cyklech reflexí a konzultací. Zdá se mi však velmi důležité zmínit, že pro papeže je každá reforma záležitostí nitra. Reformy začínají v srdci. Vzpomeňme na Ježíšova slova o tom, že ze srdce vycházejí věci dobré i zlé. Odtud je tedy třeba začít s obnovou či uzdravením v případě nešvarů. Také promluvy, které papež pronesl před Vánocemi, jak k římské kurii, tak k vatikánským zaměstnancům, jakož i promluva na zakončení synody, nám ukazují velmi jasně, jak papež za pomoci duchovního rozlišování vede církev ke hlubokému uzdravení našich postojů, abychom byli věrnější evangeliu. Pak budeme moci lépe vykonávat svoji službu, veškerou svoji činnost v evangelizaci či církevní službě. Reforma je stálým tématem křesťanského života, tedy konverze křesťana. A musí být něčím, co se netýká jenom povrchu či organizačních aspektů. Papež řekl mnohokrát, že problémy nejsou především logistické či organizační, ačkoli i tato dimenze může napomáhat, ale že jsou vnitřní a hlubší. Tyto velké promluvy tedy podle mého názoru velmi přesně poukázaly svým zaměřením a stylem na toto prioritní zaměření papeže na hluboké uzdravení srdce. Všechny problémy či nešvary, s nimiž můžeme žít, mají nejenom organizační dimenzi, ale týkají se také postojů, potřebných postojů jako je schopnost naslouchat, vést dialog, mít ochotu sloužit a vnitřně se očišťovat… Toto jsou dimenze, které papežovi leží hluboko na srdci a jsou to dimenze, o kterých jej slýcháme mluvit téměř každý den při kázáních v Domě sv. Marty, ve kterých se projevuje jako duchovní mistr či vůdce podle ignaciánské tradice duchovních cvičení. Myslím si tedy, že je velmi důležité pochopit, že každá opravdová reforma, která je v životě církve stálým problémem, musí mít svoje vlastní východisko, kterým je hloubka srdce, obnoveného světlem evangelia. To nám papež říká a neustále připomíná.“
Co pokládáte za nejcharakterističtější slovo letošního roku papežova pontifikátu?
„Slova, která papež František užívá a která oslovují, jsou četná, a bylo by možné jich vybrat víc. Jedno z nich, které myslím chápu stále lépe a jehož význam se stále více jeví jako klíčový, je »kultura setkávání«. Papež František má určitý postoj, způsob vztahovat se k druhým jakožto osobám. Vydává přitom cele všanc svůj život a svou existenci a čeká totéž od druhého. Pak je možné se setkat v hloubi a je možné také uskutečnit nové iniciativy a dialogy, které by formálním či povrchním přístupem možná zůstaly zablokovány. Napadá mne to také v souvislosti s papežovou metodou jednání s velkými osobnostmi. Například s patriarchou Bartolomějem. Je to osobní a opravdu přátelské setkání, což ukazuje, že také v ekumenismu lze dělat pokroky, protože osobní setkání podněcuje a napomáhá také nezbytné, ale nikoli vyčerpávající dimenzi dialogu na poli teologie, idejí a vnímání dějin. Je zapotřebí také setkání lidí ve víře a ve vůli postupovat na cestě jednoty církve podle Kristovy vůle. A v jistém smyslu sem patří i nedávné znamení naděje, které vyplynulo z nových vztahů mezi USA a Kubou. Při této příležitosti oba političtí představitelé děkovali papeži Františkovi za dopis, který jim poslal, což znamená, že také v této dimenzi mezinárodních vztahů s velkými, nikoli náboženskými osobnostmi světa papež uplatňuje svůj přístup, který je velice osobní, ale přitažlivý. Vykazuje obrovské charisma, schopnost oslovit srdce druhého, vyzvat k určitým krokům a k cestě, která lidstvu přinese dobro. Toto mi u papeže Františka připadá velice cenné, důležité a také nejvíce charakteristické. Za výrazem »kultura setkávání«, které jsem zpočátku poněkud podcenil, nacházím tedy tento postoj vstřícnosti vůči druhému a to v mnoha dimenzích: náboženské, duchovní – ale také ekumenické a politické a spatřuji v něm charakteristiku tohoto pontifikátu.“
Vatikán. Papež František jmenoval kard. Jean-Louis Taurana komořím Svaté církve římské. Předseda papežské rady pro mezináboženský dialog nastupuje do tohoto úřadu, který je v římské kurii jedním z nejstarších, po kard. Tarcisiovi Bertonemu. Jeho zástupcem – tedy vícekomořím – papež jmenoval arcibiskupa Giampiera Glodera, předsedu Papežské církevní akademie.
Kardinál komoří spravuje majetek Svatého stolce v době papežovy nepřítomnosti. Jeho hlavní úloha nastává v období uprázdněného Petrova stolce, kdy nejdříve připravuje pohřeb zesnulého papeže a poté svolává konkláve k volbě nového Petrova nástupce.
Londýn. „Doufám, že za 15 let budou polovinu našich biskupů tvořit ženy“ – řekl primas anglikánského společenství. Canterburský arcibiskup Justin Welby takto komentoval jmenování první ženy do biskupského úřadu v Anglii. Toto rozhodnutí značně znesnadňuje plné sjednocení nejen s katolíky, ale také s pravoslavnými. Moskevský patriarchát varoval již v červenci letošního roku, že takovéto rozhodnutí jenom prohloubí rozdíly mezi křesťany a zabrání tomu, aby pravoslaví uznalo apoštolskou posloupnost v anglikánské církvi.
Arcibiskup Justin Welby sice vyjadřuje svoji ochotu ubírat se cestou ekumenismu, ale ve skutečnosti se nepokusil zabránit vzniku nového rozdělení. Právě jeho prostředkování se totiž připisuje prolomení bariéry ve věci jmenování žen do biskupské služby v mateřské anglikánské církvi.
Nový arcibiskup Canterbury je si vědom negativního dopadu tohoto rozhodnutí, pokud jde o jednotu křesťanů, ale také mezi samotnými anglikány. Sám ostatně připustil, že jednota samotného anglikánského společenství je neudržitelná. Arcibiskup Welby došel k tomuto přesvědčení během nedávno skončené vizitace u všech anglikánských komunit v celém světě. Anglikány rozděluje postoj k ženám-biskupkám a k homosexualitě. V anglikánském společenství však posiluje konzervativně-evangelikální opozice vůči tomuto liberálnímu proudu. Jeden z představitelů této opozice pastor Rod Thomas k tomu poznamenává: „Nejde nám vůbec o sexualitu, nýbrž o to, jak je chápána nauka Bible.“
Vatikán. „Svatý otec si přeje vyslovit hluboké uspokojení nad historickým rozhodnutím vlád Spojených států amerických a Kuby, které obnovily diplomatické vztahy s cílem překonat v zájmu vlastních občanů obtíže, jimiž se vyznačovaly nedávné dějiny.“ Těmito slovy komentuje tiskové prohlášení Svatého stolce středeční vystoupení prezidentů Baracka Obamy a Raula Castra, kteří oba mluvili o novém kurzu a obnovení diplomatických vztahů. Obě hlavy státu zároveň uznaly ústřední roli papeže Františka v oboustranném přiblížení.
Podle vatikánského prohlášení „Svatý otec František v průběhu posledních měsíců napsal prezidentovi Kubánské republiky a Spojených států amerických, aby je vyzval k řešení humanitárních otázek společného zájmu, včetně otázky vězněných občanů. Papež František vybídl k zahájení nové fáze ve vztazích obou zemí. Svatý stolec v říjnu přijal delegace obou států a nabídl své zprostředkování konstruktivního dialogu na ožehavá témata, z něhož vyplynula uspokojivá řešení pro obě strany. Svatý stolec bude nadále zajišťovat podporu iniciativám, které obě země podniknou za účelem posílení bilaterálních vztahů a ve prospěch svých občanů.“
Státní sekretář kard. Pietro Parolin v obsáhlém rozhovoru pro Vatikánský rozhlas upozorňuje na dlouhodobou činnost vatikánské diplomacie v tomto ohledu – od poselství Jana XXIII. přes návštěvy Jana Pavla II. a Benedikta XVI. na Kubě, až po nynější Františkovo zprostředkování. Doufá také v kladný dopad na kubánskou církev.
“Slyšel jsem, jak se Kubou rozezněly zvony, což značí, že církev se této události radostně účastní. Myslím, že tento krok kubánské církvi napomůže ke stále lepšímu fungování v rámci kubánské společnosti. (…) Je to dobré znamení uprostřed mnoha zpráv z dnešního světa, které jsou spíše záporné.“
Uvedl vatikánský státní sekretář.Vatikán. Za účasti papeže Františka od dneška ve Vatikánu zasedá devítičlenná kardinálská rada, pověřená reformou římské kurie. Jedná se již o její sedmé setkání. Jak pro italský list Il Giornale předeslal koordinátor rady, honduraský kard. Maradiaga, bude se nadále jednat o slučování papežských rad do dvou kongregací pro laiky a sociální otázky a zejména o reformě státního sekretariátu Svatého stolce. Celý tento proces, podotkl kard. Maradiaga, povede ke snižování počtu kardinálů v římské kurii a větší účasti laiků.
Podle arcibiskupa Tegucigalpy nelze určit, kdy bude reforma dokončena. “Nespěcháme, protože tak zásadní dílo vyžaduje čas, mnoho informací a konzultací. Velké věci se neimprovizují. Pokračujeme vytrvale ve své práci a termíny nám určuje Duch svatý”, soudí kard. Maradiaga pro italský list.
Vatikán. Vatikánský tiskový mluvčí v odpovědi na otázku novinářů tuto sobotu (6.12.) potvrdil, že státní zástupce Vatikánu zahájil trestní stíhání bývalých vedoucích manažerů Institutu pro náboženské záležitosti, tedy vatikánské banky kvůli podezření ze zpronevěry spravovaného nemovitého majetku, k níž mělo dojít v letech 2001-2008. Vyšetřování bylo zahájeno také proti jednomu advokátovi pro údajnou spoluvinu. O. Lombardi dále řekl, že problém byl předložen na státní zastupitelství městského státu Vatikán představiteli vatikánské banky v důsledku prověrky, která se začala loni. Účty, které měli všichni podezřelí otevřené u vatikánské banky, byly obstaveny již před několika týdny.
Události věnovaly pozornost sekulární média hlavně v Itálii. Deník Corriere della Sera přinesl ve svém dnešním vydání zprávu, v níž se hovoří o krádeži přibližně 60 milionů euro získaných fingovaným prodejem 29 vatikánských nemovitostí hluboko pod cenou jisté firmě se sídlem na Bahamách, která obratem objekty prodala za dvojnásobnou cenu a kterou podle všeho spravovali právě oba podezřelí, tj. předseda dozorčí rady vatikánské banky Angelo Caloia a její generální ředitel Lelio Scaletti. Tunelování mělo nastat v letech 2005-2006 tedy těsně po změně na Petrově stolci. Italský list v článku Marie Antonietty Calabro dále uvádí, že prodej několika velkých nemovitostí byl vyhodnocen jako velmi podezřelý již roku 2009 komisí patnácti kardinálů vedených tehdejším státním sekretářem kardinálem Tarcisiem Bertonem. Toho roku také vystřídal podezřelého předsedu dozorčí rady prof. Ettore Gotti Tedeschi jmenovaný Benediktem XVI., jenž zahájil proces přechodu účetnictví vatikánského peněžního ústavu na mezinárodní standardy.
V našich osobních dějinách se střídají světlé i stinné chvíle, světlo i tma. Pokud se naše srdce uzavře a převládne v nás pýcha, lež a hledání vlastních zájmů, pak se v nás a kolem nás šíří tma.
„Lid, který chodí ve tmě, vidí veliké světlo“ (Iz 9,1). Toto proroctví se nás stále dotýká, zvláště slyšíme-li je o vánoční noci. A není to jenom citová záležitost. Vyjadřuje totiž naši skutečnost: jsme putujícím lidem a kolem nás – a také v našem nitru – jsou temnoty i světlo. A v této noci, kdy temnota obestírá svět, obnovuje se událost, která nás uvádí v úžas a ohromuje: putující lidstvo spatřuje veliké světlo. Světlo, které nám umožňuje zamyslet se nad tajemstvím putování a osobním životem.
„Bůh je světlo, a tma v něm vůbec není“ (1 Jan 1,5). Pokud máme rádi Boha a lidi kolem sebe, putujeme ve světle. I právě toho Božího světla, lásky, požehnaných a samých klidných dní, zdraví
vám milovaní farníci a občané přeji na čas Vánoc a celý nový rok 2015Vatikán. Dnešní slavnost Ježíše Krista Krále byla spojena s kanonizací šesti nových světců. Liturgii na Svatopetrském náměstí sloužil dopoledne Petrův nástupce za účasti 50 tisíc věřících. Ti přišli zejména ze severní a z jižní Itálie, odkud pocházejí čtyři noví svatí, a z indické Keraly odkud pocházejí dva zbývající.
Prvním kanonizovaným je sv. Giovanni Antonio Farina, biskup Trevisa a Vicenzy a zakladatel kongregace sester učitelek sv. Doroty. Žil v letech 1803-1888, věnoval se charitativní činnosti a prosazoval sociální učení církve. K představitelům politické moci choval vyhraněně novozákonní postoj poslušnosti a úcty, což mu v době nástupu italského obrození a politického sjednocování Itálie vyneslo četné ústrky a obviňování za údajnou povolnost vůči předešlé rakousko-uherské vládě, pod níž do té doby spadala jeho diecéze. Účastnil se Prvního vatikánského koncilu, kde patřil mezi iniciátory přijetí dogmatu o papežské neomylnosti ve věcech víry a mravů.
Druhý kanonizovaný, sv. Cyriak Eliáš Chavara od Svaté Rodiny, pochází z indické Keraly (Kainakary) a žil rovněž v 19. století (1805-1871). Byl spoluzakladatelem mužské řeholní kongregace Karmelitánů Neposkvrněné Panny Marie (CMI) a podílel se také na založení první domorodé ženské kongregace Sester Panny Marie, Matky Karmelu (CMC). Od roku 1861 působil jako generální vikář syromalabarského ritu.
Třetím dnes kanonizovaným světcem je františkán sv. Ludvík z Casorie (nedaleko Neapole), vl. jm. Arcangelo Palmentieri. Žil v letech 1814 – 1885. Po hluboké mystické zkušenosti, kterou nazýval „obmytím“, se horlivě věnoval péči o nejchudší a potřebné, vykupoval africké děti z otroctví a staral se o jejich výchovu. Jedna z kongregací, kterou založil – Františkánské sestry Alžbětinky - působí dnes na čtyřech kontinentech (Itálie, USA, Etiopie, Indie, Panama a Filipíny).
Čtvrtý kanonizovaný pochází z Cosenzy v Kalábrii a je jím paulán Mikuláš z Longobardi (vl. jménem Giovanni Battista Clemente Saggio), který žil v letech 1650-1709. Byl řeholním bratrem, vykonával různé manuální práce, ale působil také jako katecheta. Zvláštní péči věnoval nemocným a marginalizovaným. Měl častá mystická vytržení. Roku 1683 se vydal na pouť do Lorety, aby vyprošoval vysvobození Vídně a Evropy z otomanského obležení a nabídl k tomu v oběť svůj život (leden 1709). Krátce poté (3. února 1709) zemřel. Blahořečil jej již v roce 1786 Pius VI.
Pátou v seznamu nových kanonizovaných je sestra sv. Eufrázie Eluvathingal od Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (vl. jm. Rosa) také z indické Keraly. Žila v letech 1877 – 1952, ve svých 9 letech se zaslíbila Bohu, v 19 letech vstoupila do kontemplativního kláštera Kongregace Matky Karmelu, založené výše jmenovaným sv. Cyriakem Eliášem Chavarou. V klášteře zastávala funkci novicmistrové a představené. Vyznačovala se mnoha mystickými zkušenostmi, které byly zaznamenány jejím spirituálem.
Posledním kanonizovaným je sv. Amato Ronconi ze Saludeccia nedaleko Rimini. Z dnešní šestice nových svatých žil v době, která je historicky nejvíce vzdálena od té naší, tedy v letech 1226 – 1302. Vyrůstal jako sirotek v rodině svého bratra, inspiroval se životem sv. Františka z Assisi, stal se členem třetího řádu, založil hospic, věnoval se chudým a pocestným. Sám čtyřikrát putoval do Santiaga del Compostela a jednou do Říma.
Papež František se v homilii věnoval dnešní liturgické slavnosti Ježíše Krista Krále a přiblížil tři souvislosti: jak Ježíš svoje království uskutečnil, jak jej uskutečňuje v průběhu dějin a co žádá od nás. Mimo jiné řekl:
„Spása nezačíná vyznáním Kristovy královské hodnosti, nýbrž napodobováním skutků milosrdenství, jimiž On své království uskutečnil. Kdo je prokazuje, dokazuje, že přijal Ježíšovu královskou hodnost, protože ve svém srdci udělal místo Boží lásce. Na sklonku života budeme souzeni podle lásky, podle blízkosti a něhy projevené bratřím. Na tom závisí, zda vstoupíme či nikoliv do Božího království, tedy naše zařazení na jednu či druhou stranu. Ježíš nám svým vítězstvím otevřel svoje království, ale závisí na každém z nás, zda vstoupíme, počínaje tímto životem. Království začíná teď, když se konkrétně stáváme bližním bratrovi, který prosí o chléb, oděv, přijetí a solidaritu, katechezi. A pokud budeme onoho bratra a sestru opravdu milovat, budeme podníceni dělit se s ním či s ní o to nejdražší, co máme, tedy Ježíše a jeho evangelium.“
Pravidelnou polední mariánskou modlitbu Anděl Páně papež jako obvykle při těchto liturgických příležitostech nepronášel z okna apoštolského paláce, nýbrž přímo na Svatopetrském náměstí hned po skončení mše svaté a obrátil se především k věřícím, kteří připutovali na kanonizaci, v krátké promluvě.
Vatikán. Petrův nástupce se dnes setkal s biskupy Senegalu, Mauretánie, Guineje Bissau a Kapverdských ostrovů v rámci jejich kanonické návštěvy ad limina apostolorum. Křesťané tvoří v těchto zemích - s výjimkou Kapverd – jen poměrně nepatrnou menšinu, která žije v muslimském prostředí.
Nejlidnatější z nich je Senegal, kde na ploše 2,5krát větší než Česká republika žije 12 milionů lidí, z nichž 5% je křesťanů. Nejrozlehlejší je Mauretánie, která má 13krát větší rozlohu než naše vlast a 3,5 milionů obyvatel, z nichž křesťané tvoří půl procenta. Guinea Bissau o rozloze necelé poloviny České republiky má 1,5 milionů obyvatel, z nichž křesťané tvoří 5%. Nejmenší z těchto zemí jsou Kapverdské ostrovy, kde žije necelého půl milionu obyvatel většinou křesťanského vyznání.
Celkem třináct biskupů z těchto zemí přijal dopoledne Petrův nástupce na neformálním setkání. Při té příležitosti jim předal text svého poselství, ve kterém klade důraz zejména na potřebu hlubokého zakořenění křesťanské víry a rozvoje dialogu s muslimy. Papež František poukázal také na důležitost pastorace rodiny, jež je „základní buňkou společnosti a církve“, jakož i „místem výuky víry a elementárních principů běžného života“. Právě v rodině – upozorňuje papež – „se rodí kněžská a řeholní povolání, kterých je církvi zapotřebí.“ Petrův nástupce vybízí především kněze, aby rozvíjeli „konstruktivní dialog s muslimy, neboť je nezbytný k mírumilovnému soužití“, a zároveň zdůrazňuje, že „církev má dosvědčovat Boží lásku vůči všem bez rozdílů“. V této souvislosti papež ocenil působení církve, která v těchto zemích, ač početně nevelká, významně přispívá k lidskému rozvoji na poli školství, zdravotnictví a sociální činnosti.
Vatikán. Petrův nástupce ustanovil zvláštní sbor sedmi kardinálů a biskupů, kteří budou v rámci Kongregace pro nauku víry rychleji projednávat odvolání v případech nejtěžších deliktů proti víře a mravům, které jsou této kongregaci vyhrazeny. Konkrétně jde o delikty proti úctě ke svátostem a delikty proti mravům, tedy sexuální delikty nositelů služebného kněžství s osobami mladšími osmnácti let, jak je specifikuje motu proprio Sacramentum Sanctitatis Tutela (30. duben 2001, upraveno 21. května 2010). Papež zřídil tento sbor reskriptem ze 3. listopadu během audience státního sekretáře kardinála Pietra Parolina.
Členy vzniklého sboru mohou a nemusejí být členové Kongregace pro nauku víry. Nový sbor je instancí, kterou se rozšiřuje řádná sekce (feria IV) této Kongregace, aby se zefektivnilo šetření jednotlivých případů a aniž by se měnily příslušné kompetence.
V případě, že viník je nositelem biskupského svěcení, bude jeho odvolání prošetřeno řádným zasedáním, které bude moci rozhodnout o zvláštních případech podle papežova soudu. Zmíněný sbor může postoupit řádné sekci i další případy.
Rozhodnutí papeže Františka, jak sdělil tiskový mluvčí Svatého stolce, o. Lombardi, usnadňuje práci řádné sekce Kongregace pro nauku víry a brání tomu, aby se hromadila podaná odvolání. Papežův reskript platí ode dneška.
Vatikán. Svatý otec jmenoval dosavadního prefekta Nejvyššího tribunálu apoštolské signatury, kard. Raymonda Lea Burkeho, patronem Suverénního řádu Maltézských rytířů. Na jeho místo nastupuje dosavadní sekretář pro vztahy se státy, arcibiskup Dominique Mamberti. V úřadě jej nahradí arcibiskup Paul Richard Gallagher, který dosud působil jako apoštolský nuncius v Austrálii.
Mons. Gallagher se narodil před šedesáti lety v Liverpoolu. Ve 23 letech byl vysvěcen na kněze a v padesáti přijal biskupské svěcení. Působil v diplomatických službách Svatého stolce na všech kontinentech (v Tanzánii, Uruguay a na Filipínách). Poté pracoval v úřadu pro vztahy se státy při Svatém stolci. V roce 2000 byl jmenován stálým pozorovatelem Svatého stolce ve štrasburském sídle Rady Evropy. O čtyři roky později se stal apoštolským nunciem v Burundi, odkud přešel do Guatemaly (2009) a později do Austrálie (2012).
Vatikán. Při páteční audienci pro biskupy – přátele Hnutí fokoláre luterský biskup Christian Krause papeže Františka pozval k účasti na reformačním jubileu v roce 2017. Informuje o tom zpravodajská agentura italské evangelické církve.
Emeritní předseda Světové luterské federace římského biskupa požádal : „Pojďte s námi touto cestou, stejně jako my zůstaneme po vašem boku“ a pokračoval: „ Za tři roky budeme mít příležitost k tomu, abychom mnohem zřetelněji a důrazněji projevili naši jednotu v Kristu před celým světem. Bude se vzpomínat na pět set let reformy roku 1517. Rádi bychom toto výročí slavili společně s vámi ve znamení Boží lásky a jako svědectví, které se obrací ke křesťanům celé země“, prohlásil dále bývalý biskup Zemské evangelické luterské církve v Braunschweigu.
Audience se zúčastnil rovněž pastor Gottfried Locher, předseda Federace švýcarských evangelických církví, který pro zmíněnou agenturu uvedl: „Dokážu si dobře představit, že u příležitosti reformačního jubilea zorganizujeme s papežem Františkem něco společného“.
Vatikán. Papež František v pátek přijal na soukromé audienci prefekta Kongregace pro blahořečení a svatořečení, kard. Angela Amata. Jak dnes oznámil Svatý stolec, v průběhu setkání papež zmíněnou kongregaci oprávnil k vydání dekretů, které uznávají heroické ctnosti čtyř řeholníků a tří laiků. Pocházejí z Čile, Francie, Irska, Itálie a Německa.
Titulem „Boží služebník“ tak církev označí také dvanáctiletého chlapce ze severoitalského Piemontu. Silvio Dissegna (1967-1979) v jedenácti letech onemocněl zhoubným nádorem kostí. Poslední rok svého krátkého života prožil ve velkých bolestech, ale rovněž neúnavné modlitbě růžence a každodenním přijímání eucharistie. Podle vlastních slov svou bolest nabídl Bohu Otci za spásu celého světa. Jeho vzor dokazuje, že cesta svatosti je vyhrazena opravdu každému člověku…
Boží služebnicí je také francouzská laička a mystička Marta Luigia Robin (1902-1981).Vatikán. Jak dnes sdělilo Tiskové středisko Svatého stolce, papež František při pondělní audienci pro kard. státního sekretáře Pietra Parolina schválil reskript, který stanoví podmínky zřeknutí se církevního úřadu u diecézních biskupů a papežem jmenovaných úředníků. Jak vysvětlil zástupce ředitele tiskového střediska, O. Ciro Benedettini, jsou znovu předkládány již známé normy s důrazným poukazem na to, že biskupský úřad je služba, a nikoliv pocta.
Reskript potvrzuje stávající praxi zřeknutí se úřadu na diecézní úrovni a zavádí novinku pro kardinály a biskupy římské kurie. Kardinálové prefekti vatikánských kongregací jsou nyní po dovršení sedmdesáti pěti let povinni zříci se úřadu do rukou papeže, i když ještě neskončil jejich pětiletý mandát. Předsedové úřadů, kteří nejsou kardinálové, a dále sekretáři a biskupové římské kurie automaticky pozbývají svého úřadu, když dovrší věkové hranice 75 let, stanovil nový papežský dokument.
Vatikán/Vitoria. Papež v dnešní polední promluvě před modlitbou Anděl Páně poukázal na postavu španělského mučedníka Pietra Asúy Mendiy, který byl dnes beatifikován ve Vitorii, hlavním městě Baskicka:
„Tento pokorný a střídmě žijící kněz kázal evangelium svatostí života, katechezí a oddaností chudým a potřebným. Byl zatčen, mučen a popraven, protože projevil svou vůli zachovat věrnost Pánu a církvi. Je pro nás všechny obdivuhodným vzorem silné víry a svědectví milosrdné lásky.“
Otec Pedro Asúa Mendia se stal obětí protikatolického revolučního teroru, který ve Španělsku vyvrcholil v létě roku 1936, s průměrnými šedesáti popravami denně. Jeho postavu pro naše mikrofony přibližuje kard. Angelo Amato, který v zastoupení Svatého otce slavil beatifikační liturgii.
„Otec Pedro se narodil ve Valmaseda 30. srpna 1890. Navštěvoval lyceum u jezuitů v Ordufia a posléze studoval architekturu v Madridu. Byl to velmi vytrvalý a intelektuálně zvídavý mladík, který brzy zahájil brilantní profesionální kariéru, spojenou s častými výjezdy do zahraničí. V jeho srdci však pomalu vzrůstala touha po kněžství, kterou po období formace naplnil v roce 1924. Byl ihned jmenován diecézním architektem a pověřen renovací stávajících nemovitostí, stejně jako stavbou nových. Jeho hlavním dílem byl kněžský seminář ve Vitorii. Tato stavba vešla ve známost i za hranicemi Španělska. Otec Pedro byl velmi horlivým a velkorysým služebníkem církve. Byl aktivní zejména v pastoraci mládeže, ve které neustával ani po vypuknutí protikatolického pronásledování. Byl brzy identifikován jako nebezpečný element, protože byl mezi lidmi velmi oblíben. Na sklonku srpna 1936 byl zatčen a bez jakéhokoliv procesu zastřelen na osamělém místě. Jeho tělo, narychlo pohozené v lomu, bylo objeveno až měsíc po smrti. Jediným důvodem k popravě Božího služebníka bylo jeho kněžství. Svědectví se shodují v tom, že mučednictví podstoupil s hlubokou vyrovnaností. Když se dozvěděl o předchozím mučednictví klaretiánů z Barbastro, vyjádřil svou naprostou ochotu plně se podvolit Pánově vůli až do obětování života.“
Říká prefekt Kongregace pro blahořečení a svatořečení o baskickém knězi, který zemřel z nenávisti k víře 29. srpna 1936.
Svatá země. Ve stejném dni, kdy si katolická církev připomíná památku sv. Františka z Assisi, slaví židé ve Svaté zemi největší svátek v roce, Jom kipur, tedy Den smíření, a muslimové takzvaný Velký svátek Aid el Adha, svátek oběti. Informaci o této výjimečné shodě uvedla na svých webových stránkách františkánská kustodie ve Svaté zemi. K obdobné shodě došlo také v letech 1976 a 1995.
Kustodie vyzývá křesťany, aby se modlili za mír ve Svaté zemi, a zve je k františkánským oslavám. Památku smrti světce z Assisi – tzv. transitus – si františkáni připomněli při slavnostní modlitbě nešpor v pátek večer. Nedělní slavná mše svatá se bude konat v jeruzalémském kostele Nejsvětějšího Spasitele.
Vatikán. Benedikt XVI. včera přijal na audienci oficiální českou delegaci, totiž emeritního pražského arcibiskupa, kardinála Miloslava Vlka, spolu s ministryní spravedlnosti Helenou Válkovou a ministrem kultury Danielem Hermanem, kteří přijeli do Říma na bohoslužbu, již u Svatováclavského oltáře vatikánské baziliky každoročně pořádá zdejší česká obec. Se svými dojmy z návštěvy u Benedikta XVI. se rozdělil nejprve kardinál Miloslav Vlk:
„Dnes byl krásný den, protože jsme byli na návštěvě u emeritního papeže Benedikta XVI., protože před pěti lety Benedikt XVI. přišel na návštěvu k nám, a slavilo se tisíc let od narození svatého Václava. Papež tehdy dal této slavnosti velkou váhu. Společně jsme tedy zavzpomínali a papež projevoval velkou radost. Byl rád, že jsme si na tuto událost vzpomněli a navštívili jsme jej. Bylo vidět, že jeho mysl je stále svěží. Hovořili jsme také o česko-německých vztazích, o bavorském příhraničí a blízkosti Čechů a Bavoráků. Bylo to takové velice radostné, pohodové a milé a jsem přesvědčen, že jsme Benediktovi XVI. udělali velkou radost. On potom nechal pozdravovat i účastníky slavnosti sv. Václava ve vatikánské bazilice.“
Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková o audienci u Benedikta XVI. řekla:
„Vůbec jsem nečekala, že emeritní papež bude v takové náladě, že bude zvědavý na to, co se děje v České republice a jaká je momentální situace. Hovořili jsme dokonce i o právním rámci spolupráce církve a státu, o sdílených hodnotách, o tom, že církev může velmi pomoci státu a že je třeba to komunikovat veřejnosti na konkrétních příkladech, například tím, jak duchovenská služba pomáhá v oblasti spravedlnosti, ve věznicích těm, kteří hledají a chtějí přehodnotit svoje postoje, a tam stát samozřejmě potřebuje pomoc i podporu. Kromě toho se dotknul i stinných stránek tohoto vztahu, který byl na obou stranách poznamenán nedůvěrou. Naději mně dodala skutečnost jeho vysokého věku spolu s jeho vírou v to, že v současné době se vše obrací k lepšímu a v našem neklidném světě se vytvářejí ostrůvky naděje a jedním z nich je právě i ta důvěra, že bude možná lepší spolupráce státu a církve. A v tomto smyslu mi toto setkání dalo mnohé, s čím jsem ani nepočítala.“
A nakonec se svěřil ministr kultury ČR Daniel Herman:
„Musím říci, že mne velice oslovilo, že když jsme se s emeritním papežem Benediktem XVI. loučili, tak začal zpívat šumavskou hymnu Tief drin im Böhmerwald a vzhledem k tomu, že já od svých dvou let jezdím na chalupu do vesnice, která je v bezprostřední blízkosti vesnice Lenora, odkud byl autor této šumavské hymny Andreas Hartauer, tak k tomu mám opravdu velmi osobní vztah a mohu říci, že mne to až dojalo. A obdivoval jsem formu Benedikta XVI., jeho dobré rozpoložení. I přes svůj věk je velice lidský. Zajímal se o situaci v České republice a bylo vidět, že regionální blízkost mu leží na srdci. Vzpomínal na své dětství, na svůj rodný dům, na Šumavu bavorskou, českou, rakouskou. Mám za to, že mohu říci, že se cítil příjemně v atmosféře vzpomínání na místa, která nemá možnost navštívit.“
Tolik účastníci sobotního setkání s emeritním papežem Benediktem XVI. Letos se každoroční mše k poctě sv. Václava konala v předvečer slavnosti, protože dnes byla bazilika pro veřejnost uzavřena.
Vatikán. Jak dnes informoval tiskový mluvčí Svatého stolce, O. Federico Lombardi, „promotor spravedlnosti městského státu Vatikán ke dnešku zahájil trestní stíhání bývalého apoštolského nuncia mons. Jozefa Wesolowského“. Dlouholetý diplomat Svatého stolce působil od ledna roku 2008 v Dominikánské republice, kde byl obviněn ze sexuálního zneužívání mladistvých. V srpnu loňského roku jej na základě těchto obvinění papež František povolal do Vatikánu, kde byl proti polskému arcibiskupovi zahájen trestní kanonický proces při Kongregaci pro nauku víry. Ten se uzavřel letos v červnu propuštěním z duchovenského stavu. Jozef Wesolowský se proti rozsudku prvního stupně kanonického řízení odvolal. Druhý stupeň řízení se bude konat letos v říjnu. Bývalý nuncius byl propuštěn z diplomatických služeb a zbaven diplomatické imunity, avšak dosud požíval relativní svobody pohybu, kterou nyní omezil vatikánský soud. Wesolowský je totiž vatikánský občan a jeho případ je tudíž rovněž v trestní kompetenci vatikánských soudních orgánů.
„Vážnost vznesených obvinění vedla vyšetřující úřad k tomu, aby nařídil omezení pohybu obžalovaného, které, vzhledem k jeho zdravotní situaci, spočívá v domácím vězení v prostorách městského státu Vatikán“, sdělil tiskový mluvčí. Vatikánský soud bývalého nuncia obžaloval ze sexuálního zneužívání mladistvých a držení materiálů s dětskou pornografií. Podkladem k obžalobě je materiál dodaný Dominikánskou republikou a dále spis kanonického procesu. Obžalovanému byl přidělen advokát ex-offo, avšak může jmenovat svého vlastního obhájce. Vyšetřování se může protáhnout na několik měsíců, upřesnil vatikánský tiskový mluvčí. Po případném procesu může vatikánský soud vynést rozsudek v rozmezí šesti až sedmiletého trestu odnětí svobody. Domácí vězení má obžalovanému zamezit v tom, aby opustil území vatikánského městského státu, a zabránit možnému narušení vyšetřování.
O. Lombardi dodal, že vatikánské soudní orgány jednají na přímý popud papeže Františka. Podle papežovy vůle je nutné tento vážný a delikátní případ řešit neodkladně, se spravedlivou a nezbytnou přísností a za přijetí plné zodpovědnosti všemi institucemi, které náleží ke Svatému stolci, uvedl O. Lombardi.
Podle mínění italského tisku je papežovo rozhodnutí dalším signálem „nulové tolerance“ proti případům sexuálního zneužívání nezletilých. Vatikánské soudy dosud nikdy na vlastní půdě nepřijaly obdobné opatření vůči žádnému biskupovi. „Je to silné politické gesto“, soudí právník Francesco Clementi pro deník La Stampa. „Papež hájí velikost církve na zemi i na nebi. A vatikánský stát projevil, že má ještě dnes svou platnost.“
Vatikán. Nezávazná liturgická památka svatých papežů Roncalliho a Wojtyly byla zapsána do Všeobecného římského kalendáře s datem 11., resp. 22. října. Papež František tak ustanovil na základě četných žádostí ze všech částí světa, čteme v dekretu, který vydala Kongregace pro bohoslužbu a svátosti. Dekret nese podpis prefekta zmíněné kongregace, kard. Antonia Canizarese Llovery, a datum 29. května, tedy měsíc po dubnové kanonizaci obou papežů (27.4.). Katolická církev si bude připomínat sv. Jana XXIII. každoročně 11. října, v den zahájení II. Vatikánského koncilu (1962), a sv. Jana Pavla II. o 11 dní později – 22. října, tedy v den zahájení Wojtylova pontifikátu v roce 1978.
Washington. Prefekt Kongregace pro východní církve v úterý ve Washingtonu poděkoval představitelům islámu, kteří se distancovali od tzv. Islámského státu. Kard. Leonardo Sandri vystoupil na zahájení konference o blízkovýchodní krizi, kterou tento týden v hlavním městě Spojených států pořádá nevládní organizace pro východní katolické církve In Defence of Christians. Setkání se účastní katoličtí patriarchové východních obřadů z Iráku, Libanonu a Sýrie. Zástupce Svatého stolce v předvečer invaze Spojených států v Iráku a Sýrii vyzval k posílení role Spojených národů a zároveň odmítl jakoukoliv politickou, hospodářskou a vojenskou podporu islamistických teroristů. Kard. Sandri rovněž upozornil na dva opomíjené aspekty, kterými se tzv. Islámský stát vyznačuje – jednak “barbarskou indoktrinaci” dětí a jejich zneužívání k vojenským účelům, jednak vynucené svatby dívek, které jsou odvlékány ze syrských uprchlických táborů.
Vatikán. Socha Panny Marie Milosrdné z Cobre, kterou Benediktu XVI. roku 2008 věnovali kubánští biskupové u příležitosti návštěvy ad limina, od dnešního rána zdobí Vatikánské zahrady. Mariánskou sošku za přítomnosti kubánských biskupů a představitelů Městského státu Vatikán požehnal kardinál komoří Tarcisio Bertone:
”Kubánský lid Pannu Marii uctívá jako Milosrdnou Matku z Cobre, považuje ji za svou patronku a oslovuje ji s prostou láskou a něhou jako “Cachitu”. Jan Pavel II. říkával, že kubánské dějiny jsou plné nádherných projevů lásky, kterými lid zahrnuje svou patronku.”
Kardinála Bertoneho doplnil arcibiskup Santiaga de Cuba, Dionisio Guillermo García Ibánez:
”Tato úcta se projevovala nejprve po domech, v srdcích, v kapličkách. Kubánci odešli do mnoha zemí světu a svou Pannu Marii brali s sebou. Vše prožíváme s ní a ona s námi. Tato malá bronzová soška je kopií sošky, kterou tři chlapci před čtyřmi stoletími vylovili v zátoce Bahía de Nipe. Jakoby se v ní soustředily dějiny kubánského národa.”
Řekl arcibiskup Santiaga de Cuba. Socha Matky Boží, patronky Kuby, se tak přidružila ke třinácti dalším kopiím mariánských soch, které stojí ve Vatikánských zahradách.
Vietnam. „Na sklonku mého života se mi dostalo obrovské radosti,“ napsal 87 letý To Hai v den přijetí svátosti křtu. Referovala o tom francouzská misijní agentura Églises d´Asie. V dětství sice docházel do školy vedené řeholními sestrami, ale v 18 letech vstoupil do komunistické strany. Byl jedním z prvních revolucionářů, shlédl se v ideálu Ho Či Mina a stal se slavným skladatelem a spisovatelem. Komunistická vláda jej odměnila mnoha řády a vyznamenáními. Již poměrně záhy však zjistil, jak nyní přiznal, že komunistický režim páchá zločiny. Mnoho let však neměl odvahu vystoupit ze strany a zůstával režimním umělcem. Uvolnil jsem se až odchodem do důchodu v roce 1986, napsal před pěti lety ve své autobiografii nazvané výmluvně „Vzpomínky zbabělce“. 25. května byl pokřtěn v kostele redemptoristů v Ho Či Minově městě a přijal křestní jméno František: „Po mnoha bezesných nocích – píše – jsem nalezl cestu k tomu, co je pravým smyslem života, pro který stojí za to žít. Uslyšel jsem hlas, od něhož jsem se odvrátil v mládí, a obrátil se k Bohu! Moje srdce došlo pokoje vírou v Boha. Zlo bylo poraženo a mohu žít bez hrůzy až do dne, kdy zavřu oči naposled“ – napsal František To Hai ve svém vyznání víry.
Vatikán. Jak dnes oznámil Svatý stolec, papež František včera odpoledne autorizoval prefekta Kongregace pro blahořečení a svatořečení k promulgaci osmi dekretů. Týkají se dvou zázraků, které jsou přikládány přímluvě francouzského kněze, O. Louis-Edouarda Cestaca (1801-1868), a italské řeholnice Irene Stefaniové (1891-1930). Pro zakladatele řeholního institutu Mariiných dcer a mnoha dobročinných děl ve Francii první poloviny 19. století stejně jako pro italskou misionářku, která nabídla svůj život za misie v Keni, se tak otevírá cesta k beatifikaci.
Dalších šest dekretů uznává hrdinské ctnosti tří mužů a tří žen. Až na jedinou výjimku pocházejí z Itálie. Jsou to Boží služebníci O. Luigi Savaré (1878 – 1949), diecézení kněz; O. Eugenio Reffo, (1843 -1925), spoluzakladatel Kongregace sv. Josefa, a laik Uberto Mori (1926- 1989), úspěšný podnikatel a otec rodiny, jehož beatifikační kauza byla zahájena pouze několik let po nedávné smrti. Ve středoitalské Modeně založil rozhlasovou stanici Antenna 1, která se dodnes podílí na misijní práci a hlásání evangelia.
Papež František dále potvrdil hrdinské ctnosti tří Božích služebnic. Jsou to komboniánka Maria Giuseppa Scandolová (1849-1903), benediktinka Itala Melová (1904-1957) a sestra Magdalena od Nejsvětějšího Srdce, zakladatelka ženského řeholního institutu Chudých služebnic Matky Boží, Poor Servants of the Mother of God, který se ve svých konstitucích inspiruje konstitucemi Tovaryšstva Ježíšova. Tato posledně jmenovaná řeholnice, občanským jménem Františka Markéta Taylorová, dcera protestantského pastora a později konvertitka, žila v Anglii druhé poloviny 19. století.
Nigérie. K další sérii útoků militantní islamistické sekty Boko Haram došlo ve státu Borno na severu země. Podle zpravodajství BBC při jednom z útoků bojovníci shromáždili lidi v kostele a následně ho podpálili. Hovoří P. Giulio Albanese:
„V Nigérii jde už o otevřenou válku. Rozvratné hnutí Boko Haram získalo kontrolu nad nejméně sedmi vesnicemi na severu země a vyvěsilo v nich svou vlajku: černý prapor s dvěma samopaly a arabským nápisem, v němž stojí: „Lidé, kteří oddaně šíří učení proroka a džihádu“. Současně po zuby ozbrojení džihádisté zaútočili v úterý večer na další vesnice, jak včera potvrdil Peter Biye, poslanec za severovýchodní oblast v dolní komoře nigérijského parlamentu. Spolu s ním někteří očití svědkové potvrdili, že útoky Boko Haram rozsévaly další smrt a zmar. Zdá se, že o život přišlo na stovku lidí, nemluvě o zraněných, kterých bude daleko více. Přeživší utekli do blízkého Kamerunu. Od začátku roku bojovníci z Boko Haram zavraždili více než 2000 lidí a způsobili nevýslovné utrpení těm, kdo přežili.“
Vatikán/ Kamerun. Tři misionáři unesení na začátku dubna v Kamerunu byli propuštěni na svobodu. Jde o dva italské kněze (Giampaolo Marta a Gianantonio Allegri) a kanadskou řeholnice (Gilberte Bussier). Od chvíle únosu fundamentalisty ze skupiny Boko Haram o nich nebyli žádné zprávy. Na jejich propuštění apeloval jak papež František tak kamerunský episkopát. Do vyjednávání se zapojila vláda Kamerunu i vlády domovských zemí misionářů.
Vatikánský tiskový mluvčí informoval, že Svatý otec přijal zprávy o osvobození unesených s velkou radostí. P. Lombardi zároveň dodal, že je nutné dále usilovat o překonání veškerého násilí, nenávisti a konfliktů v Africe i v jiných koutech světa. Připomněl, že v rukou únosců zůstává mnoho lidí na celém světě.
Egypt. Egypt. Nejvyšší představitel pravoslavných Koptů adresoval papeži Františkovi list u příležitosti prvního výročí jejich setkání v Římě. Patriarcha Teodor II (anba Tawadros) v něm mimo jiné navrhuje ustanovení společného data velikonoc pro všechny křesťany. Dosud se totiž liší v intervalu od jednoho týdne do jednoho měsíce, protože západní křesťané sledují gregoriánský kalendář a východní juliánský. Překrývají se pouze vyjímečně, jak se stalo například letos. Sjednocení velikonoc by bylo významné zejména na Blízkém východě a v severovýchodní Africe. Tamní křesťanské komunity obou tradic by tak mohly vydávat společné svědectví před vyznavači islámu.
List pro Svatého otce předal koptský pravoslavný patriarcha apoštolskému nunciovi v Egyptě, arcibiskupovi Jean-Paulovi Gobelovi. Ten jej při té příležitosti vybídl, aby poslal svého zástupce na Biskupský synod o rodině, který bude letos v říjnu probíhat ve Vatikánu.
Ženeva. Diplomatický zástupce Vatikánu, mons. Silvano Tomasi, předložil Výboru OSN, dohlížejícímu na dodržování Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení, konkrétní čísla týkající se církevních postihů kněží, kteří se dopustili sexuálních deliktů. Drtivá většina jich byla spáchána mezi lety 1950 až 1990. Svatý stolec v letech 2004-2013 potrestal nejvyšším církevním trestem, tedy propuštěním z duchovenského stavu celkem 848 kněží a dalším 2572 kněžím uložil lehčí církevní tresty. Počty předložené zmíněnému výboru OSN jsou úplnější než ty, které byly předloženy letos v únoru Výboru OSN pro ochranu práv dítěte. Mons. Tomasi pro Vatikánský rozhlas vysvětluje:
„Nechceme, aby vznikl dojem, že církev tento problém neřeší nebo se mu snad vyhýbá. Proto bylo nezbytné uvést přesné údaje, z nichž například plyne, že Kongregace pro nauku víry v letech 2004 až 2013 laicizovala 848 kněží, a snaží se tomuto deliktu všemožně čelit a předcházet.“
„Není mi ovšem přesně známo, podotkl dále mons. Tomasi, kolik z nich bylo také trestně stíháno státními institucemi, ale předpokládám, že mnozí.“
Církev ve shodě se svou tisíciletou tradicí ovšem ponechává trestní postih zločinů státu a jeho institucím, kterým automaticky v dané zemi každý kněz podléhá. Sexuální delikty jsou stíhány různými státy světa různě, pokud vůbec. Církev stanovila věkovou hranici pro sexuální delikt na 18 let. Většina států má tuto hranici podstatně nižší (ČR - 15 let), pokud je vůbec stanovena, jako v případě těch muslimských.
Samotná trestní pravomoc Svatého stolce - nikoli církevně právní – by se vztahovala jenom na delikty spáchané na území městského státu Vatikán. Tam by pak muselo nastoupit i samotné trestní stíhání daného zločinu. Takový případ však neexistuje.
Počet 3420 kněží, kteří se na světě v letech 1950 – 2013 dopustili sexuálních deliktů a kteří byli postiženi církevními tresty, lze stěží porovnat se skutečným počtem kněží, kteří v uvažovaných letech vykonávali kněžskou službu, protože se mění v důsledku přílivu nových kněží, jejich úmrtí, odchodu z kněžství apod. Známé jsou pouze údaje celkového počtu kněží působících na světě v daném roce. Poslední takový údaj se týká roku 2011 a říká, že tehdy ve světě působilo 413 418 kněží.
Mons. Tomasi také uvedl čísla týkající se vyplaceného odškodnění ve Spojených státech, kde byly tyto částky nejvyšší. Na základě dohody biskupů USA s organizacemi sdružujícími oběti sexuálních deliktů bylo vyplaceno 2,5 miliardy dolarů. Psychologické terapie pro oběti stály dalších 78 milionů a dalších 47 milionů dolarů bylo vyplaceno na nejrůznější vedlejší výdaje spojené s touto kauzou. Více než polovina zmíněné částky však připadla nevelkému počtu advokátů, kteří jménem obětí jednali s biskupy o výši odškodného. To je však už jiná otázka, podotkl mons. Tomasi pro internetový deník Vatican Insider.
Vážení, rozhodl jsem se rezignovat na člena Pastorační rady při kostele sv. Petra a Pavla v Holýšově a to z:
Nadále nejsem schopen ani ochoten pro kostel v Holýšově více udělat, vyjma pomoci radou případnému novému kostelníkovi či kostelnici. Myslím si, že naše rodina pro holýšovskou farnost a kostel udělala maximum možného a nyní ať se také starají jiní.
S přáním všeho dobrého Honza JungPapež František dnes podepsal návrh, týkající se budoucnosti Institutu náboženských děl (IOR), tedy finanční instituce Svatého stolce. Papež potvrdil, že poslání IORu je důležité pro katolickou církev, Svatý stolec a městský stát Vatikán. Institut tedy bude nadále sloužit a poskytovat své specializované služby katolické církvi v celém světě, vyplývá z dnešního tiskového prohlášení Svatého stolce. Své poslání bude uskutečňovat v rámci nových finančních úřadů Svatého stolce, které ustavil papež František, tedy ve spolupráci s Ekonomickou radou. Na činnost Institutu z hlediska její transparentnosti bude jako v posledních letech dohlížet Finanční dozorčí úřad (AIF). Jak zdůraznil kard. Pell, prefekt Ekonomické rady, je navýsost důležité, aby Svatý stolec a městský stát Vatikán nadále systematicky přizpůsobovali své právní a normativní struktury nejlepší možné mezinárodní praxi.
Smyslu (křesťanských) Velikonoc porozumíme na pozadí Velikonoc židovských.
Židovské Velikonoce (pesach)
Obsahem židovského svátku je oslava Boha - Zachránce (Spasitele). Židé si připomínají Boží záchranu z egyptského zotročení a slavné vyjití (exodus) z Egypta. Hospodin vysvobodil Izraelity celou řadou mocných zásahů. Na znamení Boží ochrany každá izraelská rodina obětovala Bohu beránka, který byl bez vady a jeho krví potřeli rám dveří svého domu. Izraelité takto byli uchráněni před zkázou, která kolem nich přešla bez povšimnutí. Odtud pochází židovský název velikonoc: "pesach" - "uchránění, ušetření, přejití".
Křesťanské VelikonoceVyvedením Izraelitů z egyptského otroctví Boží záchranná iniciativa neskončila. Záchrana Izraelitů se stala předobrazem spásy člověka od všeho zotročení, ponížení, zla a smrti. Bůh totiž neopustil člověka, který se od něj odvrátil a upadl tak do područí zla a smrti.
Všechny starozákonní předobrazy a proroctví o spáse došly svého naplnění v Ježíši Kristu, jehož jméno v hebrejštině znamená: "Bůh zachraňuje, Bůh je spása". Ježíš sám zaujímá místo velikonoční oběti a stává se obětovaným beránkem bez vady. On, nevinný, bere na sebe hřích i jeho důsledky: utrpení, nemoci, bolest a smrt. Dává svou krev na ochranu (pasch) pro všechny.
Ve smrti ale nezůstal. Byl vzkříšen. Otevřel tak cestu novou a věčnou, cestu skrze smrt a vzkříšení k definitivnímu "exodu" - vyjití, "pesachu" - přejití z tohoto světa zotročení a smrti do světa Božího. Tato cesta je otevřena pro každého z nás...
Svátek Velikonoc je oslavou a zpřítomněním naší spásy.
Svátek Velikonoc je oslavou vzkříšeného Krista.
Ty a Ježíš: nepřemožitelná dvojice
Pán se rozhodl, že kvůli nám, kteří jsme jeho tělem, sám předem půjde naší cestou. (Svatý Augustin)
V životě nastávají nebezpečné situace, které by nás musely přivést ke vzpouře nebo uvrhnout v zoufalství, kdybychom stále znovu nezačínali s onou nadějí, která se naplno projeví při slavení velikonoční bohoslužby liturgie Veliké noci: Ježíš žije, vstal z mrtvých, Bůh ho vzkřísil. Potupná smrt na kříži nebyla posledním slovem. Velikonoce nám dávají dost světla, abychom putovali údolím stínů plni síly, důvěry a odvahy. (Johannes B. Brantschen)
Velikonoce znamenají,
že láska a život jsou silnější než smrt,
že hrob není konečnou stanicí života,
že pouta, která brání našemu životu, se rozvazují,
že skrze vzkříšení můžeme objevit nový život,
že ve víře v Ježíšovo vzkříšení můžeme zakoušet vzkříšení i my sami na sobě
a že můžeme k životu probouzet i druhé.
Kristus byl vzkříšen jako první,
v něm všichni dojdou života.
Velikonoce či pascha jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, který je oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista, k němuž podle křesťanské víry došlo třetího dne po jeho ukřižování, k němuž došlo kolem roku 30 či 33 v blízkosti významného židovského svátku pesach, který je památkou vysvobození Izraelitů Hospodinem z egyptského otroctví. V západní křesťanské tradici Velikonoce připadají na neděli po prvním jarním úplňku, tedy na měsíc březen či duben.
Slovanský název svátku, Velikonoce, se vztahuje na "velkou noc", v níž byl Kristus vzkříšen. Nejstarším svědectvím o slavení křesťanských Velikonoc může být zmínka v listech apoštola Pavla (kolem roku 50). Nejstaršími mimobiblickými doklady jsou pak spory 2. století o datum slavení Velikonoc a Velikonoční homilii Melitona ze Sard z 2. století. Slavení Velikonoc se tedy v církvi objevilo velmi brzy a již od počátku je významově provázáno s židovskou oslavou Pesachu, jejíž prvky dodnes v sobě nese.
Ježíšovo projití smrtí a vzkříšení křesťané chápají jako naplnění starozákonního obrazu přejití Izraelitů Rudým mořem při východu z Egypta. Oslava Velikonoc tradičně trvá celých padesát dní (tzv. velikonoční doba), které vrcholí svátkem Seslání Ducha svatého (letnice). První týden Velikonoc se nazývá velikonoční oktáv. Lidové zvyklosti spojené s Velikonocemi se pochopitelně místně liší. Vzhledem k blízkosti křesťanských Velikonoc a jarní rovnodennosti mohou mít tyto tradice původ v pohanských oslavách příchodu jara.
Velikonoce v katolické církviPravidla pro určení data Velikonoc stanovil roku 325 1. nikajský koncil. Podle nich připadají velikonoční svátky na neděli následující po prvním jarním úplňku. Pokud první jarní úplněk připadne na neděli, slaví se Velikonoce až další neděli. Pondělí velikonoční podle těchto pravidel může připadnout na den v rozmezí od 23. března do 26. dubna. Více viz výpočet data Velikonoc. Velikonoce podle katolické tradice začínají vigilií Neděle Vzkříšení (která završuje velikonoční triduum Zeleného čtvrtku, Velkého pátku a Bílé soboty) a trvají padesát dní až do Letnic, slavnosti Seslání Ducha svatého. První týden Velikonoc se nazývá Velikonoční oktáv. 40. den Velikonoc je slavnost Nanebevstoupení, která připomíná Ježíšův výstup ze země do nebe a jeho oslavení u Otce.
Velikonoční symbolyBeránek představoval v židovské tradici Izrael jako Boží stádo, které vede Hospodin. Zároveň Židé na Velikonoce pojídali beránka jako připomínku svého vysvobození z Egypta. V křesťanství je beránek jedním ze symbolů Ježíše Krista, neboť obrazně podle křesťanské víry on je beránek, obětovaný za spásu světa. Kříž je nejdůležitějším z křesťanských symbolů, protože Kristus byl odsouzen k smrti ukřižováním. Tento trest patřil k trestům nejvíce krutým a ponižujícím. Bohoslužba velikonoční vigilie začíná zapálením velikonočního ohně, který symbolizuje vítězství Ježíše Krista nad temnotou a smrtí. Od tohoto ohně se pak zapaluje velikonoční svíce (paškál). Ta je v mnoha kulturách chápána jako znamení života. Takto zapálená svíce se v průběhu velikonoční bohoslužby noří do křestní vody, je ozdobena znamením kříže a symboly Á a Ů, tj. začátku a konce věků, jimiž je Kristus. Tato svíce se potom zapaluje po celou velikonoční dobu až do letnic a při každém křtu, aby se naznačilo, že křest patří k Velikonocům. Tato svíce se též rozžíhá při křesťanském pohřbu na znamení toho, že zemřelý stejně jako Kristus prošel branou smrti; a církev se za něj modlí, aby vstal k novému životu s Bohem.
„Křesťané, kteří se bojí stavět mosty a raději stavějí obranné zdi, si nejsou jisti svou vírou a Ježíšem Kristem.“ Nad těmito slovy papeže Františka z jedné jeho ranní homilie (8.5.2013) se v těchto dnech zamýšlejí pastorační pracovníci ze dvaceti evropských zemí, kteří se věnují misijnímu působení mezi romským etnikem. Jejich výroční setkání organizuje Mezinárodní katolický výbor pro Cikány, Comité catholique international pour les tsiganes. Účastníci benátské konference chtějí místním církvím a státním úřadům poskytnou konkrétní návrhy, jak se vyrovnávat se stále rozšířenějšími protiromskými postoji a společenským znevýhodněním tohoto etnika. Papežská rada pro pastoraci migrantů na setkání vystupuje v roli pozorovatele. Její předseda kard. Antonio Maria Veglió pozdravil účastníky konference psaným poselstvím.
„Život Cikánů se občas jeví jako záhada, avšak Kristus ví (…), co je v člověku“, píše italský kardinál a dodává, že „dějiny Cikánů jsou posvátným příběhem tak jako historie všech lidí, které Bůh stvořil jako svůj obraz“. Při strhávání zdí tedy musíme začít od vlastního srdce, zdůrazňuje kard. Veglió, což je dlouhodobý proces, který vyžaduje značnou trpělivost.
Předseda Papežské rady pro migranty a lidi mimo domov pak vypočítává konkrétní lidské obtíže romského etnika – bytový problém, nevyhovující zdravotní péče, nedostatečná školní docházka, diskriminace na pracovišti. Integrace Romů se však ubírá právě těmito cestami, upozorňuje poselství, ve kterém čteme: „Romové potřebují pocítit lidskost společnosti, v níž žijí, aby se cítili členy lidské rodiny a aby využívali stejných práv, jaká přísluší všem ostatním členům společnosti.“ Kard. Veglió proto vyzývá k odstranění zdí, které izolují a vylučují, které rozdělují národy téhož kontinentu, obyvatele téže země či města. Tento jev bohužel zaznamenáváme v mnoha evropských státech, jejichž politické volby vůči romskému etniku jsou dosud „negativně ovlivňovány“, poukazuje se v poselství.
V závěru vatikánský představitel nicméně chválí projekty romské integrace v některých evropských zemích – Makedonii, Albánii, Slovensku a Bulharsku. A doporučuje všem pracovníkům v této oblasti Směrnic e pro pastoraci Romů, tedy dokument, který Papežská rada pro migranty vydala roku 2005.
Jana GruberováSvatý otec František přijal dnes odpoledne Její Veličenstvo královnu Anglie, Alžbětu II., spolu s chotěm Filipem, vévodou z Edinburgu. Na nádvoří Jana Pavla II. (mezi aulou Pavla VI. a kanovnickým domem) přivítali královský pár také státní sekretář, kard. Pietro Parolin, sekretář pro vztahy se státy, arcibiskup Mamberti a podsekretář, mons. Camilleri. U vchodu do papežské pracovny při aule Pavla VI. byli příchozí přivítáni emeritním arcibiskupem Westminsteru, kard. Cormac Muprhy-O´Connorem.
Soukromý rozhovor papeže Františka s královským párem trval 20 minut.
Následovala výměna darů. Svatý otec obdržel velký dárkový koš s potravinovými produkty královské provenience. Papež daroval královně faksimile dokumentu, kterým roku 1679 papež Inocenc XI. rozšířil na celou církev úctu ke sv. Eduardu Vyznavači, rodovému předku anglické královny. A dárek poslal také královskému pravnukovi, princi Georgovi z Cambridge, stříbrný kříž sv. Eduarda v lazuritu. Jeho královská výsost, vévoda z Edinburgu, Filip, dostal triptych medailí pontifikátu.
Královna Alžběta II. je na státní návštěvě Itálie.Islámští extrémisté opět zabíjeli v Keni. Dva ozbrojení muži otevřeli palbu na křesťany, shromážděné na nedělní liturgii v kostele evangelikální komunity na předměstí Mombasy.
Dva lidé zahynuli na místě, třetí oběť zemřela v nemocnici. Dalších nejméně deset lidí bylo zraněno. Útoku nedokázala zabránit ani posílená bezpečnostní opatření. Policejní hlídka stála sotva sto metrů od kostela. Přesto se útočníkům podařilo uprchnout.
Johana BronkováSvatý stolec zveřejnil oficiální program návštěvy papeže Františka ve Svaté zemi, která se uskuteční ve dnech 24. – 26. května tohoto roku.
Papežova pouť na svatá místa začne v Jordánsku. V sobotu 24. května má papež kromě oficiálních návštěv a ceremonií v plánu mši svatou na Mezinárodním stadionu v hlavním městě Ammánu. Dále navštíví místo Křtu v Betánii v Zajordání, kde se také v katolickém kostele setká s uprchlíky a s postiženými mladými lidmi.
V neděli 25. května se papež přemístí vrtulníkem do Betléma. Po setkání s palestinskou politickou reprezentací bude v 11 hodin sloužit mši svatou na Náměstí jeslí. Po obědě s rodinami ve františkánském konventu Casa Nova soukromě navštíví Jeskyni narození. Poslední setkání v Betlémě věnuje dětem z uprchlických táborů. V 16 hodin opustí Palestinu a vrtulníkem odletí do Tel Avivu, kde pronese projev na mezinárodní letišti a odtud se opět vrtulníkem přemístí do Jeruzaléma. První setkání bude patřit konstantinopolskému patriarchovi Bartoloměji I., s kterým papež podepíše společnou deklaraci. V 19 hod bude následovat ekumenické setkání u příležitosti 50. výročí setkání papeže Pavla VI. s patriarchou Athenagorasem v bazilice Svatého hrobu. Neděli uzavře společná večeře s patriarchy a biskupy na latinském patriarchátu v Jeruzalémě.
V pondělí 26. května se papež setká s velkým muftím Jeruzaléma v budově Velké rady na Planině mešit. Odtud se František odebere ke Západní zdi někdejšího Jeruzalémského chrámu, známější jako Zeď nářků. Po té položí květiny na Herzlově hoře v západní části Jeruzaléma a navštíví památník Yad Vashem. Ještě před obědem má papež na programu sérii zdvořilostních návštěv: u dvou vrchních rabínů Izraele a u představitelů izraelského státu. Po obědě v jeruzalémském centru Notre Dame navštíví papež soukromě patriarchu Bartoloměje v domě přiléhajícím k pravoslavnému kostelu Viri Galilaei na Olivové hoře. V 16 hodin se papež František setká s kněžími, řeholníky a seminaristy v kostele Getsemany. Pouť uzavře mše svatá koncelebrovaná s ordináři Svaté země v jeruzalémském Večeřadle.
Johana BronkováJežíš vyhledával nemocné a postižené, aby je vyléčil a navrátil jim plnou důstojnost. Miloval lidi na okraji, vyloučené a opovrhované lidi, ze kterých činil své svědky, zdůraznil papež František dnes dopoledne v aule Pavla VI. Vatikánskou audienční síň zaplnily tisíce nevidomých, slabozrakých a hluchoněmých spolu s jejich rodinnými příslušníky a průvodci (včetně vodicích psů). Setkání zorganizovalo Apoštolské hnutí nevidomých a Malá misie pro hluchoněmé. Papež upozornil na evangelní příběh o slepci, který se bude číst v liturgii zítřejší, čtvrté postní neděle. Právě tento člověk dosvědčuje nový postoj, který můžeme nazvat „kulturou setkávání“, podotkl František.
„Ten muž byl slepý od narození. Byl marginalizovaný kvůli nepravdivému úsudku, podle kterého jej postihl boží trest. Ježíš ovšem radikálně odmítá toto myšlení, které je skutečným rouháním! Ježíš toto mínění popírá a vykonává nad slepcem „Boží skutek“, navrací mu zrak. Je však pozoruhodné, že se tento člověk stává Ježíšovým svědkem díky tomu, co se mu přihodilo. Svědčí o Ježíšově díle, které je dílem Božím, dílem života, lásky a milosrdenství.“
Zatímco farizeové z výše své sebejistoty odsuzují Ježíše i bývalého slepce jako hříšníky, uzdravený slepec s odzbrojující prostotou Ježíše brání, vyznává svou víru v Něj a rovněž sdílí Jeho vyloučení, pokračoval Svatý otec a postavil do protikladu setkání a předsudek.
„Nemocný či postižený člověk se právě díky své křehkosti a omezení může stát svědkem setkání. Setkání s Ježíšem, otevírajícím životu a víře, a také setkání s druhými, se společenstvím. Pouze člověk, který uzná vlastní slabost a omezenost, totiž může budovat bratrské a solidární vztahy, v církvi i ve společnosti.“
Dovolte tedy Ježíši, aby se s vámi setkal. Pouze On skutečně zná lidské srdce a může je vysvobodit z uzavřenosti a neplodného pesimismu, loučil se dnes papež František s nevidomými a hluchoněmými.
Jana GruberováJiž necelý měsíc nás dělí od kanonizace blahoslavených papežů Jana XXIII. a Jana Pavla II. A právě duchovní a praktické přípravě na tuto událost se věnoval dnešní dopolední brífink v Tiskovém středisku Svatého stolce. „Velký svátek víry“ (řečeno slovy vatikánského tiskového mluvčího) uvede modlitební vigilie v noci ze 26. na 27. dubna., s meditacemi nad texty obou budoucích světců. V rámci této „Noci kostelů“ budou otevřeny chrámy v centru Říma, které nabídnou liturgickou animaci v různých světových jazycích. Z dalšího doprovodného programu uveďme setkání s postulátory obou kanonizačních kauz, mons. Oderem a O. Califanem, které se uskuteční v úterý 22. dubna ( od půl deváté večer) v lateránské bazilice. Obrací se zejména na mladé lidi, kterým chce zpřístupnit duchovní odkaz kanonizovaných papežů.
„Je to v zásadě duchovní poselství, protože tu oslavujeme svatost. Jan XXIII. a Jan Pavel II. měli k Římu důvěrný vztah. Bylo to patrné na tom, jak vykonávali svůj úřad římského biskupa – v blízkosti, přijetí, starostlivosti o lidi, o člověka jako takového.“
Uvedl na tiskové konferenci římský generální vikář. Kard. Vallini vyzval k duchovně účinnému prožívání doby, která zbývá do neděle Božího milosrdenství.
„Svatořečení je Boží milost. Pán nám ukazuje dva muže víry jako vzory křesťanského života. Snažme se tedy projít tuto cestu intenzivnější spirituality. Řekl bych, že právě v tom spočívá veškerý smysl přípravy na tuto událost.“
Po papežském vikáři se ujal slova zástupce bergamské diecéze, mons. Dellavite, který upozornil na změnu stylu, s jakým domovská církev papeže Roncalliho přijala dar jeho kanonizace. Jak uvedl bergamský biskup Francesco Beschi, kanonizace musí mít konkrétní dopad na život lidí a dodat jim naději. Diecéze proto investuje značné finanční částky (až 3 miliony euro) do dobročinných projektů na Haiti, v Albánii i ve vlastním regionu. Podpoří nezaměstnané, rodiny a také studenty a mladé vědce. Všichni bergamští kněží věnují na uvedené projekty jeden měsíční plat, větší část však bude pocházet z prodeje diecézních nemovitostí.
O. Walter Insero z římské diecéze poté seznámil s mediálním a informačním pokrytím dubnové kanonizace. Brzy budou spuštěny oficiální webové stránky www.2papisanti.org v pěti jazycích stejně jako bude k dispozici digitální aplikace Santo Subito. Také již existující portál zprovozněný k beatifikaci Jana Pavla II. www.karol-wojtyla.org, k dispozici v sedmi jazycích, přináší řadu průběžně aktualizovaných informací o polském papeži.
V závěru brífinku O. Federico Lombardi odpovídal na dotazy novinářů. Jak poukázal, vatikánská strana zatím nedokáže odhadnout počty poutníků, kteří se na kanonizaci chystají. Všichni jsou nicméně zváni, a to bez jakýchkoliv vstupenek, dodal tiskový mluvčí.
„…věřící budou bez lístků, zaplní tedy náměstí sv. Petra a Via della Conciliazione…Kdo přijede, zúčastní se, vstupenky se nepředpokládají. Je zbytečně je žádat na Prefektuře papežského domu, zkrátka nebudou.“
Vlastnímu kanonizačnímu obřadu bude předcházet zpívaná modlitba Korunky Božího milosrdenství a četba ze spisů obou papežů. S papežem Františkem bude koncelebrovat zhruba tisíc biskupů a kardinálů a nejméně sedm set kněží bude podávat eucharistii. Budou použity stejné obrazy papežů, které doprovázely jejich beatifikační liturgii. Tentýž zůstává také relikviář bl. Jana Pavla II., podle jehož vzoru bude zhotovena stejná schránka na relikvie bl. Jana XXIII. Obřadu se zúčastní dvě ženy, které prožily zázračné uzdravení na přímluvu papeže Wojtyly.
Na dotaz o možné účasti emeritního papeže, O. Lombardi odpověděl.
„Je zřejmé, že mnozí to očekávají. Byl pozván, ale do svatořečení schází ještě celý měsíc. Benedikt XVI. musí zvážit, zda se cítí na to, být přítomen za tak náročných okolností. Tato možnost tedy zůstává otevřená, vzhledem k časovému odstupu nemáme jistotu o ničem závazném.“
Zakončil ředitel Tiskového střediska Svatého stolce, který ještě upozornil, že po kanonizaci bude možné uctít hroby obou svatých papežů. V pondělí 28. dubna pak bude kard. Angelo Comastri slavit děkovnou mši svatou rovněž na Svatopetrském náměstí.
Jana GruberováLetošním držitelem Templetonovy ceny za přínos v duchovní oblasti se stal Mons. Tomáš Halík. O udělení tohoto významného ocenění dnes v Londýně informovala Templetonova nadace. Mons. Halík pro Vatikánský rozhlas vyjádřil potěšení nad tím, že se o nominaci dozvídá právě v den prvního výročí pontifikátu papeže Františka.
„Jsem velmi šťastný, že oznámení o této ceně přichází v den prvního výročí volby papeže Františka, který je pro mne a pro mnoho lidí mimo církev znamením naděje. Je mužem, který ukazuje blízkost k lidem. Napsal jsem knihu nazvanou “Dotkni se ran”. Samozřejmě vychází z příběhu Janova evangelia o apoštolu Tomášovi, který se dotýká Kristových ran a říká “Pán můj a Bůh můj”. Myslím, že problémy našeho světa, sociální bída a duchovní starosti jsou dnešními Kristovými ranami. Pokud na tyto Kristovy rány nedbáme, nemáme právo vyslovit “Pán můj a Bůh můj”.“
Uvedl pro Vatikánský rozhlas letošní laureát Templetonovy ceny, mons. Tomáš Halík.
Jana GruberováPapež František dostal pozvání do Kongresu Spojených států. Američané věří, že Svatý otec navštíví jejich zemi u příležitosti Světového setkání rodin, které proběhne v září příštího roku ve Filadelfii. K vystoupení před oběma komorami parlamentu zve papeže předseda sněmovny reprezentantů John Boehner, republikán a katolík. Jak prohlásil, František bude přijat jako hlava Vatikánského státu a jako první Američan, který se stal papežem. Zdůraznil rovněž, že pastorační styl papeže Františka a jeho pokora jsou inspirací pro miliony Američanů.
Johana BronkovVe čtvrtek v oktávu velikonočním, 24. dubna, bude papež František v římském kostele sv. Ignáce z Loyoly slavit děkovnou eucharistii za svatořečení O. Josefa Anchiety, jezuitského misionáře, úzce spojeného s evangelizací Brazílie. Svatý otec před deseti dny (8.3.) prohlásil, že počátkem dubna (2.4.) podepíše kanonizační dekret tohoto rodáka z Kanárských ostrovů. Uvedl to na okraj setkání se španělskými biskupy při jejich kanonické návštěvě ad limina. Společně s bl. Anchietou zamýšlí Petrův nástupce svatořečit také dva francouzské blahoslavené, kteří jsou uctíváni jako apoštolové Kanady: jsou to řeholnice a mystička Marie de l'Incarnation Guyart a první kanadský biskup François de Montmorency-Laval. Všechny tři budoucí světce blahořečil Jan Pavel II. roku 1980 v bazilice sv. Petra. Současný papež volí střídmější obřad kanonizace, jehož dějištěm se stane právě kostel sv. Ignáce na Martově poli. Zprávu včera potvrdil biskup Tenerife, mons. Bernardo Álvarez.
Milé sestry a milí bratři,
uprostřed postní doby, času zvláštní milosti a něžného Pánova dotyku, obracím se k Vám se zvláštním pozváním k účasti na 24hodinové Eucharistické adoraci v katedrále sv. Bartoloměje v Plzni. Jak jistě víte, jako motto pro letošní rok pro naši diecézi jsem zvolil větu z Matoušova evangelia „Hledejte především Boží království a jeho spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Mt, 6,33) Věřím, že právě bdění před Pánem na modlitbě, bude časem milosti a zároveň prostorem pro setkání s Bohem ve svátosti smíření. S Bohem, který je milosrdný, odpouští, miluje člověka - a bude konkrétní odezvou na Matoušova slova.
S iniciativou uspořádat tuto akci přichází Papežská rada pro novou evangelizaci na popud papeže Františka. Svatý otec si přeje, aby se „24 hodin s Bohem“ stalo tradicí před 4. nedělí postní Laetare. Sám tuto tradici osobně v Římě zahájí a zapojí se do služby zpovědi.
Modlitební bdění v katedrále sv. Bartoloměje proběhne od pátku 28. března do soboty 29. března. Do modlitby vstoupíme kající pobožností v pátek v 18.00 hod. Od 19.00 hod. bude následovat Eucharistická adorace s možností svátosti smíření po celou noc a následující den, tj. 29.3. v 17.00 hod. Eucharistickou adoraci zakončíme Nešporami v sobotu, před 4. nedělí postní.
Zvu Vás, bratři v kněžské službě, abyste přispěli službou svátosti smíření. Všechny farnosti, hnutí a komunity, jednotlivá společenství a sdružení zvu k tomu, aby aktivně přispěly svou účastí na adoračních hodinách, a to během dne nebo v noci. Ať se aktivně zapojí nejen kněží, farnosti, komunity a společenství z Plzně a okolí, ale pokud možno i z celé naší diecéze. Všechny komunity a společenství chci povzbudit k tomu, aby se nejen zapojily do adorace, ale pokud to bude možné, aby posloužily i přímluvnou modlitbou a duchovním rozhovorem. Pevně doufám, že společné bdění na modlitbách bude příležitostí k našemu osobnímu duchovnímu růstu a k úpěnlivé prosbě za celou naši diecézi, zvlášť za hledající, ztrápené a opuštěné. Budeme Pána adorovat, děkovat mu za všechna dobrodiní a prosit o světlo pro hledání cesty za Ním v naší diecézi. Doufám, že se spojíme v modlitbě v katedrále v hojném počtu. Kněžím předem děkuji za zapojení ke službě svátosti smíření. Svoji ochotu přispět se svojí farností k průběhu adorace nahlaste prosím co nejdřív na pastoračním centru biskupství u paní Anny Šlajsové, slajsova@bip.cz., 731 619 698.
Vyprošuji Vám a Vašim blízkým hojnost Božího požehnání na postní dobu a slavení Velikonoční radosti.
Váš biskup FrantišekSoul. Jihokorejská biskupská konference potvrdila zahájení příprav na návštěvu papeže Františka, která se uskuteční letos v srpnu. Jak se uvádí v její nótě, vatikánský tým už navštívil oblast Daejeon, kde bude ve dnech 13. – 17. srpna probíhat Asijský den mládeže, stejně jako místo, kde proběhne kanonizační mše, při níž papež svatořečí 124 korejských mučedníků.
Vatikán/ České Budějovice. Svatý otec přijal rezignaci českobudějovického biskupa Jiřího Paďoura. Sedmdesátiletý biskup požádal o odchod ze služby ze zdravotních důvodů, jak to v druhém paragrafu kánonu 401 předvídá Kodex kanonického práva.
Jiří Paďour se narodil v roce 1943 ve Vraclavi, v okrese Ústí nad Orlicí. V mládí vystudoval herectví na pražské DAMU a po absolutoriu v roce 1962 získal angažmá v Divadle Na zábradlí. V roce 1970 se rozhodl vstoupit do semináře. Po vysvěcení na kněze v roce 1975 působil jako kaplan v Mariánských Lázních a dvou okolních farnostech. V červenci 1977 ztratil tzv. „státní souhlas“ a o rok později vstoupil tajně do kapucínského řádu. Od roku 1978 byl neoficiálním sekretářem kardinála Františka Tomáška, po odmítnutí spolupráce s StB byl však v roce 1979 z funkce sekretáře propuštěn. Věčné řeholní sliby složil tajně v prosinci 1983. Po revoluci byl zvolen provinciálem kapucínského řádu. V roce 1997 přijal ve svatovítské katedrále v Praze biskupské svěcení z rukou pražského arcibiskupa kardinála Miloslava Vlka. Od roku 2002 stojí v čele českobudějovické diecéze.
Přijetím rezignace Mons. Jiřího Paďoura, OFMCap. nastala v českobudějovické diecézi tzv. sedisvakance, uvolnění úřadu diecézního biskupa; tím zároveň přešlo řízení diecéze na pomocného biskupa Pavla Posáda, který obratem svolal sbor poradců k volbě administrátora diecéze, tedy tak, jak to ukládá církevní právo (kán. 419 a 421 Kodexu kanonického práva).
Sbor poradců českobudějovické diecéze při svém zasedání 1.3.2014 zvolil Mons. Adolfa Pintíře administrátorem diecéze na dobu do jmenování nového českobudějovického diecézního biskupa do úřadu. Nový administrátor bezprostředně po volbě za přítomnosti sboru poradců složil slavnostní přísahu v biskupské kapli.
Turínské plátno nepřestává vzbuzovat úžas. Profesor Giulio Fanti, jeden z hlavních odborníků tzv. sindologie (z řeckého ?????? – lněné plátno), právě odevzdal do tisku svazek nazvaný: Turínské plátno: první století po Kristu!“ (La sindone: primo secolo dopo Cristo!“, Ed. Segno). Publikuje v něm výsledky experimentů prováděných metodou mechanické a optochemické analýzy v rámci výzkumného projektu Padovské univerzity. Výsledky potvrzují, že tradiční víra není v rozporu s vědeckým pozorováním.
V roce 1988 mezinárodní tým vědců za potlesku všech skeptiků prohlásil, že radiouhlíková metoda určila dobu vzniku plátna se záhadným otiskem do středověku. Později se však ukázalo, že tým pracoval se středověkou záplatou nebo – podle jiných – došlo během výzkumu k systematické chybě způsobené vlivem prostředí. Rovněž nedávná numismatická zkoumání věnovaná zobrazením Kristovy tváře na starých mincích dokládají obeznámenost s tváří muže z plátna. První takové mince razil císař Justinián II. od roku 692, tedy o šest století dřív, než tvrdil v 80. letech tým pracující s metodou radioaktivního uhlíku. Novější zkoumání mluví jinak.
„Výsledky našich analýz ukazují, že v případě Turínského plátna je opodstatněné mluvit o dataci do 1. století našeho letopočtu, tedy o datu odpovídající době, kdy Ježíš Nazaretský žil v Palestině. Náš výzkum poskytl řadu kompatibilních datací, z nichž vychází rok 33 před Kristem, s možnou odchylkou ± 250 let.“ – uvádí profesor Fanti v rozhovoru pro portál La nuova Bussola Quotidiana. Vědecká analýza si nečiní nároky na poslední slovo, nicméně - upřesňuje badatel – k závěru se došlo za použití tří nezávislých metod, jejichž výsledky si navzájem odpovídají. Výzkumný projekt Padovské univerzity prozatím čeká na odezvu vědecké obce. První reakce jsou příznivé.
Záhada Turínského plátna však trvá i pomineme-li otázku datace. Jak potvrzuje profesor Fanti, dnešní věda není s to vysvětlit vznik zobrazení, totiž nedokáže jej rekontruovat ve všech jeho makroskopických a mikroskopických vlastnostech. „Pokud se podaří něco přijatelného z makroskopického hlediska, nelze vyhovět ohromnému množství mikroskopických vlastností a naopak,“ dodává badatel. Potvrzuje už dříve vyslovenou hypotézu, že obraz muže z Turínského plátna vznikl díky enormnímu uvolnění energie, jež vyšla z nitra těla zahaleného do plátna.
Zatímco vědecká rekonstrukce příčin, jež mohly vyvolat efekt zobrazení je značně složitá - (nedávno kdosi navrhoval dokonce zemětřesení), podle profesora Fantiho by fenomén Vzkříšení mohl být řešením. Mluví pro to celá řada jevů, připomíná. Například stopy lidské krve na látce nejsou ani trochu narušené, čemuž by se nedalo předejít v případě fyzického odstranění mrtvého těla. Všechno ukazuje k tomu, že muž, jehož zobrazení plátno nese, se musel stát mechanicky transparentním.
Co tedy dodat ke klíčové otázce, zda Turínské plátno zachycuje skutečně obraz Ježíše z Nazareta? Profesor Fanti odpovídá: „Vědecká studia o relikvii nedokáží dát definitivní odpověď o identitě muže z plátna. Lidská věda musí přiznávat svá omezení. Nicméně věda podpírá víru a naopak. Z této perspektivy, vezmeme-li si evangelia, která potvrzují všechno to, co lze na Turínském plátně pozorovat, a dodávají k tomu informace o tom, co se stalo v onu neděli Paschy, není nijak obtížné rozpoznat v tomto člověku Ježíše Krista, Zmrtvýchvstalého.
Podle rozhovoru zveřejněného portálem La nuova Bussola Quotidiana
Vatikán. Na dnešní svátek Petrova stolce se ve vatikánské bazilice konala řádná veřejná konzistoř, na níž Petrův nástupce kreoval 19 nových kardinálů. Konzistoře se účastnil osobně také Benedikt XVI., což v zahajovacím pozdravu zmínil, státní sekretář, mons. Pietro Parolin:
„Svatý otče, s dojetím a chvěním Vás uctivě zdravím jménem biskupů, které Vaše Svatost dnes přičlení do kardinálského kolegia i jménem mons. Lorise Capovilly, který převezme jmenování za několik dní v Bergamu. S toutéž sympatií a úctou zdravíme také emeritního papeže, Jeho Svatost Benedikta XVI. a těšíme, že přišel mezi nás. (potlesk)“
Arcibiskup Parolin ve své promluvě jménem všech nově jmenovaných kardinálů poděkoval Svatému otci za projev velké důvěry:
„S důvěrou, věrností, velkodušností a vytrvalostí budeme odpovídat na povolání, které vyjadřuje symbol purpuru i pobídka provázející předání biretu: „počínat si statečně usque ad sanguinis effusionem, aby rostla křesťanská víra, pokoj Božího lidu a svoboda a šířila se svatá římská církev“.
Po zahajovací promluvě arcibiskupa státního sekretáře následovala aklamace Markova evangelia (Mk 10,32-45), pojednávajícího o třetí Ježíšově předpovědi utrpení Dvanácti učedníkům cestou do Jeruzaléma, žádosti Zebedeových synů, aby mohli zasednout v Kristově slávě po Jeho levici a pravici a rozmrzelé reakci ostatních učedníků. Papež František v homilii mimo jiné řekl:
„Ježíš si je zavolal…“ (Mk 10,42). To je další Pánovo gesto. Během cesty se povšimne, že je třeba promluvit s Dvanácti, zastaví se a zavolá si je. Bratři, dovolme Pánu, aby si nás zavolal! Nechme se od Něho svolat. A slyšme Jej, s radostí společně přijměme Jeho Slovo, nechejme se poučovat Jím a Duchem svatým, abychom stále více byli jedním srdcem a jednou duší kolem Něho.
A když jsme takto svoláni, povoláni naším jediným Mistrem, také já vám řeknu, co potřebuje církev. Potřebuje vás, vaši spolupráci a ještě předtím vaše společenství, společenství se mnou a mezi vámi. Církev potřebuje vaši odvahu ke hlásání evangelia při každé příležitosti, vhod či nevhod, abychom vydali svědectví pravdě. Církev potřebuje vaši modlitbu za dobrou cestu Kristova stádce, modlitbu, která je spolu se zvěstováním Slova první povinností biskupa. Nezapomeňme na to. Církev potřebuje váš soucit zvláště v této chvíli, kdy je v mnoha zemích světa bolest a utrpení. Vyjádřeme svoji duchovní blízkost těm církevním společenstvím a všem křesťanům, kteří strádají diskriminacemi a pronásledováním. Musíme bojovat proti každé diskriminaci. Církev potřebuje, abychom se za ně modlili, aby byli silní ve víře a uměli reagovat na zlo dobrem. A vztáhněme svoji modlitbu na každého muže a ženu, kteří snášejí nespravedlnost za svoje náboženské přesvědčení.“
Dnešní kreace devatenácti nových kardinálů zvýšila počet členů kardinálského sboru na 218, z toho 122 má právo volit papeže. Noví nositelé purpuru pocházejí z patnácti různých zemí a zastupují všechny světadíly. Je tu osm Evropanů ( pět z Itálie a po jednom z Německa, Velké Británie a Španělska) a sedm Američanů ( Kanada, Nikaragua, Haiti, Chile, Brazílie, Argentina). Po dvou nových kardinálech dostaly Afrika ( Pobřeží slonoviny a Burkina Faso) a Asie ( Korea a Filipíny).
Papež v průběhu dnešní konzistoře udělil nově jmenovaným kardinálům titulární římský kostel, čímž poukázal na jejich účast na pastorační péči římského biskupa o Věčné město.
Kard. Pietro PAROLIN : Titulus sv. Šimona a Judy Tadeáše ve čtvrti Torre Angela
Kard. Lorenzo BALDISSERI : Titulus sv. Anselma na Aventinu
Kard. Gerhard Ludwig MÜLLER : Diakonie Sant´Agnese in Agone
Kard. Beniamino STELLA : Diakonie sv. Kosmy a Damiána
Kard. Vincent NICHOLS : Titulus Nejsvětějšího Vykupitele a sv. Alfonsa
Kard. Leopoldo José BRENES SOLÓRZANO: Titulus sv. Jáchyma ve čtvrti Prati di Castello
Kard. Gérald Cyprien LACROIX: Titulus sv. Josefa ve čtvrti´Aurelio
Kard. Jean-Pierre KUTWA: Titulus sv. Emerenciány ve čtvrti Tor Fiorenza
Kard. Orani Joao TEMPESTA: Titulus Panny Marie, Matky božské prozřetelnosti, ve čtvrti Monte Verde
Kard. Gualtiero BASSETTI: Titulus sv. Cecílie
Kard. Mario Aurelio POLI: Titulus sv. Roberta Bellarmina
Kard. Andrew Yeom SOO-JUNG: Titulus sv. Chrisogona
Kard. Ricardo Ezzati ANDRELLO: Titulus Nejsvětějšího Vykupitele ve čtvrti Valmelaina
Kard. Philippe Nakellentuba QUÉDRAOGO: Titulus Panny Marie Utěšitelky ve čtvrti Tiburtino
Kard. Orlando B. QUEVEDO: Titulus Panny Marie “Regina Mundi” ve čtvrti Torre Spaccata
Kard. Chibly LANGLOIS: Titulus sv. Jakuba ve čtvrti Augusta
Kard. Loris Francesco CAPOVILLA: Titulus Panny Marie v Zátibeří
Kard. Fernando Sebastián AGUILAR: Titulus sv. Anděly Mericiové
Kard. Kelvin Edward FELIX: Titulus Panny Marie Uzdravující, ve čtvrti Primavalle